Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Stránky: 1
Zdravím,
rád bych se zeptal na logicky odůvodněný postup, kterým dojdeme k:
když jediným naším požadavkem je:
Chápu princip i fungování funkce e^x, ale naprosto nechápu postup, jakým se od druhé rovnosti k druhé uvedené (nebo naopak) došlo. Ve škole nám to vysvětlovali na funkci každoročního 100% zůročení při rozdělení roku na ∞ úrokových období. Mám nicméně pocit, že tam tu spojitost stále nespatřuji (nebo se vlastnost rovnosti hodnoty a derivace funkce e^x v libovolném bodě zjistila náhodně až po objevení čísla e?)
Předem děkuji
Offline
↑ Witiko:
Jen naznačím, protože podrobné vysvětlení by zabralo cca dvě strany dost těžkého matematického textu.
Je-li
dá se dokázat, že
(právě tento důkaz je dost těžký a pracný). Pak už je to celkem jednoduché:
Offline
Offline
↑ martisek:
Skvělé! Pokud to skutečně platí, pak je vzájemný vztah zřejmý. Dohledám si a pokusím se pojmout zmiňovaný důkaz.
↑ vanok:
Čítal som. Nikde som si tam ale nevšimol odseku, ktorý by vysvetľoval, ako sa od požiadavky na dostaneme matematicky k alebo obrátene.
Offline
Ten dokaz najdes v kazdej dobrej knihe uvodu do matematickej analyzy.
Aj cez Google sa da nieco najst.
Offline
↑ Witiko:
Důkaz rovnosti
stejně jako důkaz tvrzení, že
existuje, je vlastní a může být tudíž použita k definici nějakého čísla, lze najít např. ve starší ale skvělé knize
Jarník, V.: Diferenciální počet I, Academia, Praha 1974.
Offline
↑ Witiko:
Zdravím také.
Existují různé cesty, jak tyto dva vztahy spojit. Mně se nejvíc líbí následující, kterou se pokusím nastínit:
1) Zaujměme stanovisko, že
- mocninu známe pouze pro racionální exponent,
- neznáme žádnou exponenciální ani logaritmickou funkci,
- neznáme ani Eulerovo číslo ,
- známe obecné věty ze základů diferenciálního a integrálního počtu (pojednávající o limitách, derivacích a integrálech obecně).
2) Definujme integrálem (třeba Riemannovým) jistou funkci
(pro využijeme konvenci ).
Zřejmě tedy . O funkci se dá navíc dokázat, že je rostoucí, spojitá, jejím oborem hodnot je . Další její vlastností je,
že pro libovolná , racionální jsou splněny rovnice
Všechny uvedené vlastnosti funkce lze odvodit pouze ze základních obecných vět diferenciálního a integrálního počtu (odmyslíme-li si
algebraické základy, na nichž tyto partie stojí).
3) Z předchozího plyne, že je funkce prostá a proto k ní existuje funkce inversní - označme ji . Takže je funkce rovněž prostá,
zobrazující na . Opět pouze pomocí obecných vět ze základů analýzy se dají dokázat další vlastnosti funkce :
je rostoucí, má všude derivaci splňující , jsou splněny rovnice
pro libovolná , racionální.
4) Jestliže v rovnici , racionální, položíme , dostaneme (ježto )
(4.1) .
Pravá strana této rovnice (zdůrazněme, že pro ) je definována též pro reálná čísla , které nejsou racionální. Rovnici (4.1) tak můžeme brát
za definici spojitého rozšíření mocniny i na tyto případy.
5) Položme , tedy podle bodů 3, 4 je pro každé , takže podle bodu 3
je .
6) Důkaz rovnosti :
Jak již bylo uvedeno, platí (podle věty o derivaci integrálu podle horní meze), speciálně .
Když tutéž derivaci budeme počítat z definice derivace, dostaneme
,
porovnáním obou výsledků máme a dále
.
Offline
↑ Rumburak:
Z metodického hlediska to má trochu zádrhel - k definici e potřebujete integrál (a ještě jako funkci horní meze). Takže k tomu integrálu musíte dospět bez znalosti čísla e. Ne že by to nešlo, ale učit se to tak asi nedá.
Ale je to škoda - jako zajímavost moc pěkné :-)
Offline
↑ martisek:
S tím metodickým hlediskem samozřemě souhlasím, k procvičování probírané látky je potřeba co nejdříve mít
k disposici pestrou zásobu funkcí a poznatků o nich, proto čekat až na vybudování integrálu by se nehodilo.
Offline
Poznamka:
Najcastejsie sa fonkcia exp definuje jednym z tychto sposobov
1) jedine direntialne riesenie diferentialnej rovnice f'=f, zo zaciatnou podmienkou f(0)=1
2)Ako reciprocna bijekcia funkcie ln
3)Ako jedina spojita funkcia z do , ktora transformuje sucet na sucin EDIT zabudol som pridat taka ze f(1)=e
4) ako sucet nekonecnej potencnej rady nekonecneho polomeru konvergencie:
Ktora je podla vas najpristupnejsia pre studentov?
Offline
↑ vanok:
Ahoj.
S výukou této látky nemám profesionální zkušenost. Osobně mám nejraději takové definice, u nichž není velký problém
s důkazem existence a jednoznačnosti a které jsou zároveň přirozené (důvod k jejich zavedení, a to použitým způsobem,
je patrný). Ne vždy lze ale uspokojit všechna hldiska - zde například definice 4 mi v porovnání s ostatními příjde jako
nejméně přirozená, ale zase má z nich asi nejjednodušší tu stránka existence a jednoznačnosti.
Offline
↑ vanok:
"Najcastejsie sa funkcia exp definuje jednym z tychto sposobov..."
Je-li tomu tak, pak tedy na mně byla celý můj studentský život páchána výuka zcela výjimečná a tuto výjimečnou výuku páchám i já na svých studentech - totiž tím, že exponenciální funkci zavádím jako e^x, kde
Ono to zpočátku sice vypadá poněkud zběsile (proč proboha zrovna takováto limita, když máme spoustu jiných hezkých čísel), ale záhy se to vyjasní. Navíc to má jednu nespornou výhodu - číslo e se zavede tak brzo, jak to jenom jde, a je možné s ním okamžitě pracovat. Pokud bychom ho zaváděli tak, jak je uvedeno v bodech 1 a 4, museli bychom se bez něj obejít až do diferenciálních rovnic resp. nekonečných řad. To si sice dovedu představit v nějaké teoretické výstavbě, ale ve výuce to prostě nejde. Stejně tak bychom mohli (abychom byli důslední) zavádět i sinus, kosinus apod. Na čem bychom se pak měli učit derivovat a integrovat?
Zavádět exp jako inverzi k logaritmu mi připadá velmi zběsilé. Pokud se to tak dělá "nejčastěji", pak jsem zřejmě značně výjimečný člověk, protože jsem to za třicet let co učím, ještě nikoho takto dělat neviděl.
A poslední poznámka - exp rozhodně není jediná spojitá funkce, která převádí součet na součin - to dovede exponenciála s libovolným přípustným základem, na to nepotřebuju Eulerovo číslo.
Offline
↑ martisek:
ahoj
Mas pravdu, co sa tyka 3) som zabudol pridat taka ze f(1)=e
Inac, ine co pises vypliva z prvej konstrukcii, co som uviedol.
a potom pochopitelne to zavisi od publika co mas pred sebou.
Vsimol som si ze stredoskolske programy na Sk, Cz su menej narocne ako mozu byt inde.
A napr, vo fr, sa viac menej, taky pragmaticky pristup, ako pises, pouziva na strednej skole... ale iste, ze je to dostatocne pre nematematikov.
Offline
↑ vanok:
Ahoj,
mohu mít dotaz ohledně té 2)? Co se myslí reciprokou bijekcí ln? Znamená to, že už máme nějak definovanou fci ln ? Pokud ano, jak?
Díky.
Offline
Ahoj ↑ Andrejka3:,
Ako napr. tu
http://en.wikipedia.org/wiki/Natural_logarithm
Offline
Zavádět exp jako inverzi k logaritmu mi připadá velmi zběsilé.
Nám byla funkce log (jinak ln) zavedena prof. J. Lukešem (tehdy ale profesorem ještě nebyl) poměrně brzy, a sice větou
"Existuje právě jedna funkce (označme ji log) taková, že ...
Důkaz. Prozatím odložíme. "
A z log. funkce teprve odvozena exponenciální .
Později byl korektní důkaz skutečně podán, už nevím, zda přes funkční řady nebo přes integrály.
Obdobně byly zavedeny goniometrické funkce. Nerad bych se mýlil, ale mám za to, že Jarník v D1 přistupuje
k prvnímu zavedení g. f. tímtéž způsobem.
Offline
Stránky: 1