Matematické Fórum

↑ KennyMcCormick:

Díky moc.

KennyMcCormick napsal(a):

O tom, jestli se něco zhroutí v černou díru nebo ne, nerozhoduje jenom hmotnost (nebo relativistická hmotnost), ale tenzor energie a hybnosti (který neumím spočítat).

Ale na tenzoru energie a hybnosti pro bodovou částici nic není, obsahuje jen její energii a tři složky vektoru hybnosti. Vše ostatní je nulové (a celý tenzor je přenásoben Diracovou funkcí, protože ono je to vlastně pole tenzoru, zabírá celý prostor a my máme částici v jediném bodě).

Problém ovšem je, jak vyřešit ty rovnice OTR, podle mě to nějak jednoduše nejde, Schwarzschildovo řešení lze udělat jen díky zavedení sférických souřadnic, a to vyžaduje sférickou symetrii situace (toho tenzoru energie-hybnost) a tu má jen když je částice v klidu.

↑ KennyMcCormick:
No jo, tak já myslel, že tvá poznámka se vztahuje k částici v pohybu (narozdíl od částice v klidu), a né na to, že proton není žádný hmotný bod, nýbrž se řídí zákony kvantové mechaniky.

OTR je samozřejmě klasickou teorií, a dodnes nikdo pořádně neví, jak gravitační interakci částic spočítat kvantovým způsobem.

To je jinak, v OTR se vůbec nemohou uvažovat "částice", každá bodová částice by vytvořila malou černou díru.

Musí se uvažovat, že hmota (její tenzor energie-hybnost) je spojitě rozložen v prostoru. On ten tenzor energie hybnost představuje vlastně hustotu té energie (či ostatních složek), proto jsem zmiňoval, že pro bodovou částici by to byla nějaká forma Diracova funkce. Jenže s tím se asi nedá počítat.

Pokud budou spiny atomů rozházeny náhodně (což v praxi asi budou), tak se jejich vliv neprojeví, v průměru bude moment hybnosti nulový. Pokud by byly všechny momenty hybnosti jednotlivých částic natočené stejným směrem, tak se to nějak projeví, ale já nevím přesně jak - jestli se tam objeví nějaké jiné, nenulové členy, nebo (k tomu se kloním) bude ten tenzor záviset na čase, a složky co odpovádají hybnostem se budou měnit v čase). A je taky možné, že nastane obojí.

No dá - stejně, jako když bude tenzor všude nulový, krom jediného bodu, a ten nás nemusí moc zajímat (i pro "normální" černou díru mají rovnice ve středu singularitu).

Já totiž nevím, jestli lze zavést něco jako "hustotu momentu hybnosti". Nebo jestli se to projeví jinak, třeba tak, že pole hybnosti má nenulovou rotaci. To mi přijde takové nejlogičtější.

proton100 napsal(a):

↑ student1234: Ahoj. Existencia čiernych dier nebola dokázaná. V strede galaxií nie sú čierne diery, ale veľké žiariace hviezdy, viď súhvezdie Strelca. Teória relativity je teoretická konštrukcia s kruhovými dôkazmi, bezdôvodným zovšeobecnením a množstvom prípadov kedy nefunguje. Napríklad zvyšovanie hmotnosti pri pohybe je predpoklad s ktorým sa ďalej pracuje ako s overeným faktom.

A má tvůj oblíbený Ruský spisovatel (ten s megatunami a éterovými víry v částicích) nějaké alternativní vysvětlení pro dobře změřený fakt, že zatímco v urychlovačích vesele roste kinetická energie, rychlost roste čím dál pomaleji, až třeba od GeV do TeV nakonec skoro neroste (a náhodou to zcela přesně sedí dle Einsteina)?

OndrejDvorak napsal(a):

myslím, že není úplná shoda na tom, co je černá díra. Může to být také jedna velká částice, která zakřivuje prostor extrémně, díky svojí "absolutní hustotě".

Ano, na přesné podobě ČD přesná shoda není. S jistotou víme jen to, že tam obecná relativita tlačí tak dlouho, až narazí na limity plynoucí z kvantové mechaniky. Takže se naopak ví celkem dobře, že se nikde uvnitř nenachází "částice o absolutní hustotě".

Posledních pár let, co se sledují gravitační vlny, se navíc situace změnila od planého teoretizování, k praktickému ověřování. A již první naměřené průběhy velmi slušně odpovídaly simulacím dle dosavadních modelů.

rychlostí se nezvyšuje hmotnost, ta zůstává stejná. (jestli se nepletu)

Reálnou existenci tohoto faktu museli v praxi zohlednit již například konstruktéři univerzitního cyklotronu roku 1938:-)

Prostě energie něco váží a platí to i pro energii kinetickou.

Možná, že částice jsou malé černé díry a černé díry jsou velké částice. Možná, že gluony nejsou, a kvarky při sobě drží gravitací černé díry.

↑ edison: No, tak černá díra je taky dlouho jakože se vlastně nic moc neděje, a najednou "jste za horizontem". Tam ta gravitace škáluje skoro v pravém úhlu.

Vtip je v tom, že kvarky se nespojí v jednu černou díru, protože jsou na to příliš malé. Ta síla, která je však drží pohromadě je podobná. Přičítám to povrchovému pnutí, které je silnější, než ona mikrogravitace černé díry. Takže po kontaktu je ta síla vlastně s nulovým efektem, protože se kvarky dotýkají a opírají se o vlastní povrchové pnutí.

Ta elasticita vazby může být právě díky relativní vyrovnanosti těch sil. Když se to vykrátí tak je mezi nimi relativně prostor pro onu gumičkovou elasticitu. Ty síly jsou vzájemně podobné, na jednu stranu tlačí gravitace a na druhou ji vzdoruje povrchové pnutí. Ten kontakt je plastický a pružný.

OndrejDvorak napsal(a):

↑ edison: No, tak černá díra je taky dlouho jakože se vlastně nic moc neděje, a najednou "jste za horizontem". Tam ta gravitace škáluje skoro v pravém úhlu.

To je právě jedna z lidových představ o ČD, které jsou chybné. Ten horizont je prostě jen plocha, na níž je úniková rychlost rovna rychlosti světla.

Tedy pak jsou okolo toho ještě různé topologické složitosti, ale pro případného padajícího kosmonauta se nestane nic fyzicky zajímavého, co by bylo vázáno právě na průchod horizontem. Nepříjemné bude pouze psychické uvědomění, že odtud již definitivně není návratu.

U malé ČD hvězdné velikosti ho roztrhají slapové síly, ještě než dorazí k horizontu, u galaktické v tomto místě ještě žádný významný gradient není, takže si může poklidně vychutnávat cestu pod horizontem, jen už z ní nemůže poslat selfíčko na FB:-)