Matematické Fórum

↑↑ MichalAld: Takže např. u přiloženého průběhu si spočítám počet buněk pro jednu periodu, který mi vychází přibližně 18, vydělím to předpokládám periodou [mathjax]2*10^{-3}s[/mathjax], a poté vynásobím napěťovou konstantou? Podle mě dělám někde chybu, protože je vidět, že mi to bude dávat moc velké výsledky. Za napěťovou konstantu jsem mimochodem určil [mathjax]\frac{\sqrt{2}*U_{ef}}{3}[/mathjax], protože v daném průběhu dosahuje špičkové napěti hodnoty asi třech buněk. V daném stavu bylo efektivní napětí na multimetru 230 V, tudíž mi napěťová hodnota pro jednu buňku vyšla 108,423 V.

https://cdn.discordapp.com/attachments/ … 1dcdc&

Samozřejmě, když bude signál obdélníkový, tak už je chyba dost značná. Ale u sinu s "ustřiženýma špičkama" nebude mezi střední a efektivní hodnotou zas tak velký rozdíl oproti čistému sinu.

Navíc stejně nevíš, co ty voltmetry přesně měřily.

Pokud těm voltmetrům věříš, můžeš si podle nich zkalibrovat ten osciloskop - tj zjistit, kolik voltů je dílek. Akorát je problém že to není sinusové napětí.
Takže asi nejlepší co můžeš udělat je si tam ty vršky sinusovek dokreslit.
Když ze změřené "efektivní" hodnoty vypočítáš amplitudu sinusového signálu
[mathjax]U = \sqrt{2}U_{ef}= 1.41 U_{ef}[/mathjax]
bude to zhruba odpovídat vrcholu sinusovky, kterou si tam domaluješ. Není to úplně přesné, ale asi nejlepší, co můžeš udělat. Rozhodně to nebude napětí, které by odpovídalo vrcholu tvojí oříznuté sinusoidě.
A pak vzít pravítko, změřit vrcholek sinusovky a velikost dílku a dát to do poměru. Případně se na dílky můžeš vykašlat a používat rovnou to pravítko. Já totiž úplně nechápu, co chceš vlastně změřit.

Zdravím,

mám dotaz, který by šlo zařadit do fyzikální kategorie. Potýkám se s problémem měření hodnot na analogovém osciloskopu. Konkrétně mi neodpovídají hodnoty zobrazované na osciloskopu s hodnotami naměřenými na připojených multimetrech. V přiložené fotografii je vyobrazen průběh nesinusového napětí pro hodnotu vstupního napětí 200 Vef a výstupního napětí 203 Vef - osciloskop je připojen na výstupní napětí. Uvědomuji si, že pro nesinusový průběh nelze použít definované vztahy pro výpočet špičkového, středního apod. napětí, avšak s daným problémem jsem se potýkal též při měření sinusového napětí. Můj problém spočíval v tom, že hodnoty špičkového napětí dopočítané z efektivního napětí vůbec nedopovídaly hodnotám zobrazeným na osciloskopu. Jsem si vědom toho, že tyto hodnoty jsou závislé především na nastavení osciloskopu, avšak maximální hodnota napětí pro jednu buňku zde činí 20 V. Dělám tedy chybu v mém měření, či je problém s použitou technikou? Nejsem studentem elektrotechniky, tudíž s tímto nemám žádnou zkušenost, čili se případně omlouvám za hloupou otázku.

Předem děkuji.


https://cdn.discordapp.com/attachments/ … 6c808&

↑↑ MichalAld:
Myslim, ze tema Ostatni >> Hoaxy toho snese hodne.. :)

Jeste jsem se chtel vratit k te pravde ↑↑ check_drummer:.
Urcite to je osidne a casto narocne, to nepopiram, ale myslim, ze je v nejlepsim zajmu vsech se pravde pokusit co nejvic priblizit. Bez pravdy neni mozne se efektivne dorozumivat mezi sebou, coz vzdycky vede ke konfliktum (i globalniho meritka). A nemusi to byt nutne booleanovska pravda/lez - pravdivost vetsiny nasich prohlaseni je samozrejme zavisla na kontextu, ve kterem byla myslena a mimo matematiku (ktera je absolutni) tohle od sebe nejde oddelit. Pokud ale urcita skupina lidi je schopna se dobre na tom kontextu domluvit a vymezit ho, pak je mnohem snazsi zacit argumentovat pomoci logickeho mysleni, z cehoz muzou konecne vzniknout rozumne nazory blizke pravde. Absolutni pravda ale je jen uzitecna idealizace. Naopak, pokud se v zaplave naprosto odlisnych informaci nevenuje dostatek casu vymezeni kontextu (viz media), vede to k tomu, ze se pravdivost vsech informaci blizi [mathjax]\frac12[/mathjax], cili jsou k nicemu. Takhle vnimam pravdu v beznem (nematematickem) smyslu toho slova.

Jinymi slovy si to predstavuju tak, ze pravdivost je nejaka funkce [mathjax]v:(T,C)\to[0,1][/mathjax], definovana predpisem
[mathjax]v(t,K):=\frac1{p(K)}\int_K t(x)\,\mathrm{d}p(x),[/mathjax], [mathjax]t\in T[/mathjax], [mathjax]K\subset C[/mathjax], kde
[mathjax]T[/mathjax] jsou vsechny tvrzeni (i nesmyslna, nerozhodnutelna),
[mathjax]C[/mathjax] je nejaka obri mnozina kontextu, coz muzou byt soubory nejakych pravidel (nemuzu uz pouzivat klasicke matematicke definice), empiricka data, statistiky, konfigurace vesmiru atp. S trochou stesti by [mathjax]2^C[/mathjax] mohla tvorit [mathjax]\sigma[/mathjax]-algebru.
[mathjax]p[/mathjax] je pravdepodobnostni mira na [mathjax]2^C[/mathjax], tj. jak moc je pravdepodobne, ze se dany kontext realizuje ve skutecnosti.
[mathjax]t(x)[/mathjax] je klasicka pravdivostni hodnota [mathjax]t[/mathjax], tzn. [mathjax]1[/mathjax]=pravda, [mathjax]0[/mathjax]=lez, [mathjax]\frac12[/mathjax]=nerozhodnutelne.

Absolutni pravdu, specialne matematiku, dostavam az v limite [mathjax]p(K)\to0[/mathjax] pomoci Lebesgueovy vety, cili jeji velice specificky kontext ma v nasi realite miru 0, coz myslim sedi. Podobne, fyzikalni experimenty ziskavaji vahu az kdyz se mi podari dostatecne vymezit kontext, napr. opakovanim toho experimentu. Pokud se mi ten kontext najit nepodari, nebo se ukaze, ze [mathjax]p(\bigcup_{K\subset C}\{v(t,K)=\frac12\})=1[/mathjax], pak muzu rict, ze se jedna o nahodu.

Pokud narazim na tvrzeni, ktere neumim nijak zduvodnit v zadnem prakticky pouzitelnem kontextu, mel bych mlcet, nebo jasne uvest, ze to je moje osobni vira nebo nabozenstvi. To je v takovych pripadech podle me naprosto legitimni postoj - proc bych mel nekomu prikazovat, ze si nemuze podle sveho uvazeni nastavit pravdivostni hodnotu nesmyslnych tvrzeni? Pokud mi vyjde ze v jednom kontextu to plati a v druhem neplati, v takovem pripade ten kontext musim uvest. Napr. tvrzeni 'Placebo nema na mysi zadny efekt' by mohla byt pravda, stejne tak jako vyrok 'Placebo ma na lidi psychologicky efekt'. Ale zjednodusena kombinace techto tvrzeni, tj. 'Placebo leci' uz ma prilis neurcity kontext, abychom mohli rozhodnout (neni napr. jasne kdo se ma lecit a co vsechno za 'leceni' povazujeme).

↑↑ jarrro:
To bych teda zazit nechtel...

6ádám o pomoc, snažil jsem si procvičit příklady ale narazil jsem na tento a nevím si s ním vůbec rady. budu rád za každou nápovědu.


Dvě cívky mají vůči sobě pevnou polohu, cívka 1 je připojena ke zdroji střídavého proudu,
cívka 2 o dvacetinásobném počtu závitů je zapojena naprázdno. Pokud první cívkou teče proud
o efektivní hodnotě 36 mA a frekvenci 50 Hz, ve druhé cívce se indukuje napětí o efektivní
hodnotě 48 mV. Jaká je vzájemná indukčnost cívek?

edison napsal(a):

No jo, ale to pak budou nějaký "divnowatty", který taky nemaj žádnej fyzikální význam (nikde se reálně nevyskytují). Takže je lepší tomu tak ani neříkat.

Jinak třeba efektivní hodnota proudu je úplně stejná "divnohodnota" která se nikde nevyskytuje.

Na druhou stranu beru, že používat spektrální filtr s jiným než obdélníkovým tvarem vypadá trochu "divně" - byť všichni víme, že ve skutečnosti žádné filtry obdélníhového průběhu neexistují...ale jak říkám, já nejsem proti tomu názvu, ale proti té konstantně.

Když si vezmeš dnešní definici lumenu a kandely, tak je to přímo do očí bijící...

1 kandela je svítivost světelného zdroje, který v daném směru vyzařuje monochromatické záření o frekvenci 540 THz a jehož zářivost (zářivá intenzita) v tomto směru činí 1/683 wattů na steradián (přesně).

Klidně by tam mohlo být "jehož zářivost v tomto směru činí 1 watt na steradián (přesně)". Vůbec nic by se nestalo...

Ta konstanta neříká nic o tom, že by si oko ze spektra vybralo 1/683 tinu výkonu ... konstanta podle mě pouze charakterizuje jaký měly kdysi svíčky plamen (ony ho asi mají pořád, že...).

1. O tom tyristorovém usměrňovači aspoň něco víš? Pokud ne, tak si vygůgli jak funguje, pokud se ti to nepodaří, něco ti najdu:-)
Pokud víš jak funguje, tak další co potřebuješ je chápat energii, výkon a efektivní hodnotu, nakonec ještě trochu goniometrických funkcí.

2/3. Tam je možná matoucí chybné použití slova induktor, zřejmě následek strojního překladu. Prostě jsou to RL obvody, kde je R složeno ze 2 částí.

Technická poznámka:
1. Pravidle fóra žádají každý příklad v samostatném tématu. Protože 2 a 3 jsou prakticky stejné, rozděl si to na 2. V tomhle vlákně třeba pokračuj s 1 a na 2/3 založ nové.
2. Čím přesněji napíšeš co není jasné, tím rychleji někdo odpoví.

V důsledku kontaminace obydlí radonem byly pacient ozářen rozpadovými produkty radonu celkovou dávku záření 0,00149 Gy. Z této dávky bylo 85 % tvořeno zářením α a zbylých 15 % zářením β-. Veškeré záření α a 60 % záření β- bylo absorbováno v plicích, 30 % záření β- absorboval jícen a 10 % záření β- absorbovala štítná žláza.

Hodnoty radiačního váhového faktoru jsou pro záření α 20 a pro záření β- 1, hodnota tkáňového váhového faktoru jsou pro plíce 0,12, pro jícen 0,05 a pro štítnou žlázu také 0,05.

Vypočítejte, jakou celkovou efektivní dávkou (v mSv) byl pacient ozářen.

Výsledok má vyjsť 3,06 ale mne vychadajú samé vysoké čisla...neviem si s týmto pomôcť. Prosím o radu ako na to . Ďakujem

Zpravidla se tím myslí činný výkon ...

vzorce jsou:

činný výkon - U.I.cosφ
jalový výkon - U.I.sinφ
zdánlivý výkon - U.I

Za předpokladu že U a I jsou efektivní hodnoty.

Hezký den, potřeboval bych pomoci s následujícím příkladem: V obvodu střídavého proudu o frekvenci 50 Hz má napětí efektivní hodnotu 120 V. Určete dobu, po kterou svítí doutnavka v každé půlperiodě střídavého
napětí, je-li zápalné i zhášecí napětí doutnavky 84 V!
Výsledek má vyjít 6,70 ms.
Netuším co s tím.
Budu vděčný za jakékoliv rady.

Jak to učili nás, tak tohle je tzv. chyba prvního typu. Pak je ještě chyba druhého typu - že to 230V je efektivní hodnota, takže když je v zadání spočítat okamžitou hodnotu (v nějakém čase), musí se to ještě přepočítat na maximální hodnotu.

Dají se udělat i jiné chyby - ale těchto byla vždy převážná většina.