Matematické Fórum

↑ Makakpo:
K úvodu
"Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí." (George Bernard Shaw)

Učitelé jsou různí. Já si také nemůžu stěžovat. Pravda, že já jich zase tak moc nevystřídala. Na základce jednoho (první stupeň nepočítám, to jsou počty a učí to třídní ;)) a na gymplu taky. Občas někdo dojde suplovat, ale tam to většinou skončí tím, že 15 minut řeší docházku a to, co má dělat, případně zadá samostatnou práci, takže z toho nelze moc soudit.
Ale přece jen - na delší dobu jsme měli učitelku, co právě došla z mateřské a matematiku nikdy předtím neučila. Výklad bylo spíše povídání pohádky a ukázání nekomentovaného řešení a výsledkem byla jedna půlka. Co jsem věděla, tak mi u toho bylo smutno, co ne, hledala jsem jinde. Sama se přiznala, že řeší kapitolu před náma. Spolužáci si z této doby snad nic nepamatují.

Dále jsem se setkala s tím, že si studentka matematiky ze zaměřením na vzdělání (tedy asi budoucí učitelka) stěžovala, že ji nebyl na zkoušce přidán čas a proto vše nestihla, protože má dyskalkulii. (Ve vyučování bude mít také hodinové dotace navíc, aby se všechno stihlo?)

Na naší škole máme snad jediného učitele který vyučuje pouze 1 předmět. Je to náš profesor matematiky, který původně přednášel na vysoké škole. Ono umění umět matematiku a umění matematiku naučit, jsou dvě naprosto rozdílné věci. Vysvětlit matematiku desetiletému dítěti tak, aby ji pochopilo, je umění. Když matiku umíte, a neumíte vysvětlit, proč to tak je do nejmenšího detailu tak ji potom vůbec neumíte... A kdyby matematiku učili jen ti, co ji neumí, jak by se potom někdo mohl naučit matematiku tak, aby ji uměl? Mě teda příjde že je to dost omezený názor na určitou skupinu lidí, určitě do toho nelze házet všechny profesory matematiky.

Eratosthenes napsal(a):

Matematiku nikdy nemůže naučit ten, kdo ji sám neumí.

Tady jde spíše o realitu českého školství. Jsou u nás učitelé, kteří šli do školství z firem (dodělali si učitelské minimum) z pozic IT, proč? "Protože jsem měla malé děti a potřebovala prázdniny." Super. Skvělý důvod. Pedagogické schopnosti této osoby jsou mizerné. (Pravda neučí matematiku, ale inforMATIKU)
Další je člověk Ing. Mgr. (FIT VUT, FI MU - 2x informatik). Učí semináře, sám u toho kouká na filmy. (Kde jinde by ho za to platili?)


Stejná je věc kombinace předmětů. Spousta učitelů má dva předměty a učí jen jeden. Potom se dostane k učení toho druhého (suplování, náhrada za MD/RD, kolegu odcházejícího do důchodu, dlouhodobou nemoc apod.) a neumí to, nemá k tomu žádný vztah. A úroveň je mizerná.

Myslím si tedy, že rozdíl je v interpretaci daného citátu.

↑ Eratosthenes:
Měli. Bohužel mám pocit, že ve školství je možné to, co je jinde ne. Neplnění povinností - napomenutí - stále neplnění povinností - napomenutí a stále tam je. Nevím, jak dlouho by to trpěli v nějaké firmě.

↑ jelena:

K detailu  "kdo z diskutujících měl možnost pozorovat také práci matematika"...

Já. A ne jednoho :-)

↑ jelena:

Na tom se nanadřel vůbec. To je právě jeden z mnoha důvodů, pro který říkám, že být matematikářem je rozhodně těžší než být matematikem - viz můj příspěvek ↑ Eratosthenes:

niekto chce byť učiteľom, ale není mu to dopřáno, niekto dojde suplovat rok a uci. Čo už.

Já si myslím, že to vzniklo nějak takto:
Spoustu lidí, kteří sami neměli úspěch v praxi, ačkoliv si mysleli, že mají teoretické dovednosti, buď celého oboru, nebo jeho části - a zároveň nešlo o lidi závistivé, nýbrž přející -, se rozhodli, když už sami na něco nedosáhli, že na ty věci dosáhnou alespoň jejich žáci.

Tím mohlo velmi snadno takové přísloví vzniknout, jak se pouze domnívám.
Některé obory jsou spojeny více s dovednostmi, které vznikají zvykem a cvikem, jiné jsou více zaměřené na duševní činnost, z těchto pak zase jedny se více zabývají věděním, jiným postačí mínění, jiné jsou zase někde mezi, tak jak ty věci naznačil Platón.

Čili například ve sportě může být člověk, který má teoretické dovednosti, ale nestal se dovedným a zkušeným v té části zvyku a cviku, tedy pomáhá jiným, aby měli oboje.
Také samozřejmě může nastat to, že zná jen část teoretických znalostí, které bez znalosti celku nemůže užít, a tak učí tu svoji část.

Kdyby se pak mělo mluvit přímo o matematice, většina z vás by se ohrazovala, že ten obor je čistě duševní, a to navíc z té části duševního, kde se užívá čisté myšlení, nespokojujíc se s pouhým míněním, nicméně jak Platón naznačuje o dění v řecku, byli geometři, kteří sami nacházeli řešení obrazců a odevzdávali je tak zvaným dialektikům, neboli těm, kteří se zabývají nikoliv matematice podobné pracím rukodělným a uměním užívajícím mínění, ale čistě matematické filosofii, pracujíc za užití čisté mysli a rozumu, kteří poté odhalovali, proč se ty věci tak mají.
Tedy tyto dva obory dnešní matematika míchá dohromady, čemuž snad svědčí i některé nobelovi ceny, které často jsou uděleny dvoum lidem, objeviteli a tomu, kdo objev vysvětlí.

Bohužel sama matematika, ta co se učí ve škole, je více spjata právě s dovedností míření na cíl a míněním, méně s čistým přemýšlením, ačkoliv by tedy mnoho zvás se ohrazovalo, ale přesto byste nebyli schopni mnozí z vás vysvětlit ani to, co je to číslo, ani co je to číslo racionální a iracionální, a takto stavíce na nepochopených pojmech, takzvaných axiomech, jen málo z vás by si připustilo, že ve skutečnosti těm věcem tak docela úplně nerozumíte. A že dokonce i ti největší matematici tvořili svá díla spolu s velkou mírou božské dohadlivosti.

Této myšlenky se dotkl už slavný filosof :) Eratosthenes zvrchu, kdo má vědění, dovede ho předat i druhému, ale z toho neplyne opak, že kdo jej nemá, nedokáže druhého nic naučit. Když vám já jako hloupý člověk budu ukazovat obrazy, a jaká mezi nimi vládnou pravidla, přestože budu sám sebe klamat o jejich podstatě, neznamená to, že vy si neutvoříte názor správný.
Eratosthenes asi ve své řeči poukazuje na to, že kdo něco "umí" například cvikem, neumí to ještě nutně učit řečí. Avšak ta sama jeho řeč prozrazuje a doslova ukázkou poučuje nás všechny, a snad mluvím správně, že někdo nemusí znát podstatu slova "umím", používajíc totéž slovo alespoň ve dvou různých významech, a přesto může navést lidi, kteří ho poslouchají, na správný obraz, o kterém sami mají nějakou představu, jak by řekl Platón, ze světa dění, a připomenout jim tak na obrazu myšlenku, které se sám chápe jen tak tak, a kterou ve skutečnosti oni sami už z dřívějška někde v duši mají, ačkoliv ji zrovna nedrželi pevně jakoby v rukou, a kterou jim on tak přivádí na mysl, totiž že kdo něco umí cvikem, nemívá ještě dostatečnou znalost na to, aby správně cvičil druhé.
Sám tak tedy dokazuje, že ačkoliv by cosi takového platilo, nemusí ten, kdo učí, mít dokonalé vědění.



Nicméně, myslím, když se pojí spousta nepravd do různých matematických definic, vzniká správné mínění, a později až vyrostou snad i vědění, v hlavách nejmenších jen velmi stěží.

Tím chci zároveň taky naznačit, že dnešní matematika má do vědění ještě o mnoho dále, než ta antická.

Pokud by se řešilo, kdo je vlastně více vědoucí, jestli matematik učitel, či ten, který užívá matematiku v praxi, byla by to asi jedna otázka, ale kdo tvrdí, že učitel všemu rozumí, ačkoliv si to učitel sám často myslí, ten by se myslím minul pravdy a nejen to, sám by, majíc takovou myšlenku v duši, nejspíš od matematiky znechucen utekl, jelikož on osamocen jediný tomu nerozumí nebo by přivedl sám sebe k myšlence, že ví, o čem nemá vědění.

Jak říká jiné přísloví, nemyslím si však, že je za všech okolností pravdivé, matika je věda, naučit se nedá.