Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Dobrý den,
mám velký problém, nechápu, jak funguje lom světla. Mějme tento obrázek .
Chápu, že světlo v prostředí vzduchu se zalomí při vstupu do skla (větší index lomu). PROČ se ale nezalomí opět zpátky, když vychází ze skla do vzduchu (opět viz obrázek), ale vychází ze skla pořád rovně do vzduchu?
Offline
↑ adam radl:
Hezký den.
Řekl bych, že podle vaší úvahy se světlo lomí na planparalelní desce, ne na desce tvaru půlkruhu podle obrázku. Z ní vychází světlo kolmo k rozhraní sklo - vzduch, takže ...
Offline
Áno, láme se to jen, když to dopadá zešikma. Když paprsek dopadá kolmo na rozhranní, tak k lomu nedochází. Jen se část odrazí. Pokud tě zajímá proč, můžu to zkusit vysvětlit, je na to hned několik přístupů.
Offline
↑ MichalAld: Ano prosím, chtěl bych to vysvětlit a hlavně pochopit, děkuji!
Offline
Existuje několik možných přístupů, odvodit chování paprsků. První je Snellův zákon lomu. Ten asi znáš,
[mathjax]n_1 \sin \alpha_1 = n_2 \sin \alpha_2[/mathjax]
Ty úhly jsou úhly od kolmice na rozhranní. Takže když bude jeden z úhlů nulový, tj. kolmý dopad, musí být i druhý z úhlů nulový. Samozřejmě - pokud není rozhranní rovné, ale zakřivené, tak si musíš představit tečnou rovinu, a k ní kolmici, v bodě dopadu. Takže když paprsek vychází z té koule nebo co to je, tak vychází kolmo na její povrch. Tím pádem nemění jeho úhel.
Offline
Dále se můžeme ptát, proč vůbec platí Snellův zákon lomu. Existuje několik možností, jak k němu přijít, ale žádná z nich není úplně jednoduchá.
Například jej lze odvodit z Fermatova principu - má li se světlo dostat z bodu A do bodu B, pohybuje se vždy po nejkratší optické dráze. Tj. tak, aby tam bylo co nejrychleji.
Takže je jasné, že v homogenním prostředí se bude pohybovat po přímce - určitě neexistuje rychlejší způsob jak se dostat z bodu do bodu než po přímce.
Ale když se v části prostředí pohybuje rychleji, a v části pomaleji, potom nazná, že je pro něj lepší delší dráha tam, kde se může pohybovat rychleji a kratší tam, kde pomaleji. Asi jako když by ses měl dostat přes řeku, ale né přímo naproti, ale o kus dál. Pokud běháš rychleji než plaveš (což lze asi předpokládat) nakonec naznáš, že než přeplavávat řeku zešikma je lepší si kus popoběhnout po břehu aby sis zkrátil to pomalé plavání. A světlo to udělá stejně.
Pokud ovšem spojnice našich dvou bodů A, B je kolmá na to rozhranní, tak také žádnou kratší dráhu než je přímá spojnice těch bodů nevymyslíme. Každá jiná dráha zajistí vždy prodloužení jak té rychlejíší cesty, tak i té pomalejší. Takže při kolmém dopadu se úhel nemění.
Pak je tu ještě (při kolmém dopadu) ta symetrie celé situace. Když světlo dopadá kolmo na plochu, není zde žádný preferovaný směr - jako doleva/doprava/dopředu/dozadu. Podle čeho by se světlo rozhodlo, jestli se má zalomit doleva nebo doprava? Když je to na obě strany stejné?
Offline
Zákon lomu lze také odvodit z toho, jak se šíří světelná vlna. Ovšem - pokud jste ještě matematický popis vlnění nedělali, tak to asi nemá smysl tady psát.
Když by tě to náhodou zajímalo, tak vyšla knížka přímo od Richarda P. Feynmana Neuvěřitelná teorie světla a látky, kde je tohle i jiné vlastnosti světla docela hezky vysvětlené, a mám pocit že snad úplně bez matematiky.
Offline
↑ MichalAld: moc děkuji, už to chápu.
Offline
↑ adam radl:
Přidám laický názor (v optice příliš kovaný nejsem). Vždyť ani pořádně neznáme podstatu světla.
Pokud je rozhraním hladká křivka, světlo se lomí tak, jako by narazilo na tečnu v daném bodě.
Tečna kružnice je kolmá na poloměr (spojnice středu a bodu na kružnici).
Pokud paprsek narazí na rozhraní kolmo, nelomí se.
Offline
Richard Tuček napsal(a):
↑ adam radl:
Vždyť ani pořádně neznáme podstatu světla.
To ale nevadí. Fyziku podstata nezajímá. Fyziku zajímá, zdali dokážeme dělat předpovědi, a jak přesně souhlasí s experimenty. A pokud jde o světlo a jeho interakce s látkou, tak to jsou (shodou okolností) ty nejlepší teorie, kterými fyzika vůbec disponuje. Pokud vím, není známý žádný experiment, co se světla týče, který by byl v rozporu s našimi předpověďmi.
Máme jak klasickou teorii (Maxwellovy rovnice) tak i kvantovou teorii (kvantová elektrodynamika). A pokud jde o světlo (fotony) tak se jejich předpovědi ani nijak zvlášť neliší. Kvantová rovnice popisující šíření fotonu je nakonec úplně stejná jako klasická rovnice pro el. mag. pole. A stejné rovnice mívají i stejná řešení.
Rozdíl je jen v tom, že se s nim v kvantovce trochu jinak zachází a trochu jinak se interpretuje jejich řešení. V klasické fyzice máme elektromagnetické pole, v kvantové máme pravěpodobnost výskytu fotonu. Ale jsou to ty samé vlny. Takže na většinu věcí co se světla týče si vystačíme i s klasickým popisem. Akorát z toho nedostaneme ty fotony.
Ale hlavní odlišnosti mezi klasickou a kvantofou fyzikou jsou co se týče hmoty a hmotných částic. Protože klasická fyzika neznala nic jako vlnové vlastnosti hmoty. Zatímco u světla jsou vlnové vlastnosti tak nějak normální.
Jinak - s vynálezem kvantové mechaniky asi musíme na hledání podstaty věcí dost rezignovat. Pokud je skutečně pravda, co kvantovka tvrdí - totiž že předvídat lze pouze pravděpodobnost, že něco nastane, a že je to skutečně vlatnost tohoto světa, tak se nám tím možnost pochopení "skutečné podstaty" jevů dost vzdálila.
Offline
↑ MichalAld: Zmazal si to, ale spýtam sa znova. Nevadí ti že sa na obrázku svetlo zároveň odráža aj lomí?
Offline
↑ MichalAld: Z akého dôvodu sa niektoré fotóny odrazia a niektoré zalomia? V kryštálovej mriežke sú tisíce atómov na vlnovú dĺžku.
Offline
↑ zvedavec123:
Na tohle fyzika nezná odpověď. Dokonce víc než nezná - kvantová teorie tvrdí, že ji nelze znát. Že lze jen předpovědět pravděpodobnost, jestli se foton odrazí nebo zalomí.
Offline
Nebyla zmíněna ještě jeden důležitý objev. A taky na to zkusím odpovědět jiným popisem.
Máme přece Fresnelovyrovnice. (v cz verzi nejsou obrázky)
Jsme v blízkosti úhlu nula tam je vidět, že převážná většina projde. Záměrně přikládám obrázky pro oba směry.
a
Offline
↑ <h1>dydy</h1>: Vieš to povedať ľudsky zrozumiteľne?
Offline
↑ zvedavec123:
A co ti vlastně není jasné? Co ty Fresnelovy vztahy znamenají (co představují modré a červené čáry na grafech) nebo jak se dají odvodit?
R - je hodnota koeficientu odrazu, tj. kolik procent výkonu se odrazí (jako reflection)
T - je hodnota koeficientu průchodu, tj. kolik procent výkonu dopadající vlny projde (jako transmission)
R+T=1, celková energie dopadající vlny se nikam neztratí, buď se odrazí nebo projde.
idnexy p, s představují polarizaci, jedna je rovnoběžná s rovinnou rozhranní, druhá je kolmá. Každá z polarizací se chová trochu jinak.
No a grafy představují závislost těchto koeficientů na úhlu dopadu.
Odvodit se to dá třeba z Maxwellových rovnic, ale není to úplně triviální, takže to kvůli tobě asi psát nebudu.
Je to ještě teda pro případ izotropních materiálů, které mají index lomu stejný ve všech směrech. V anizotropních materiálech věc ještě komplikuje to, že to všechno závisí na tom, jak je rovina dopadu natočená vzhledem k osám té anizotropie. A že ty dvě polarizace se šíří každá po jiné dráze - takže vzniká tzv. optický dvojlom.
Offline
No a když už jsme se dohrabali až k optickému dvojlomu, můžeme si na něm také demonstrovat jeden z fundamentálních principů kvantové mechaniky.
Pokud tedy vezmeme vhodný krystal, rozloží nám paprsek světla na dva - jeden s horizontální a druhý s vertikální polarizací. A druhým krystalem můžeme oba tyhle paprsky zase složit do jednoho - takže na výstupu dostaneme úplně to samé, co na vstupu. Jasně, předpokládáme, že obě dráhy jsou stejné, takže nedojde k žádnému fázovému posuvu mezi těmi dvěma složkami, stejně tak předpokládáme ideální materiály, co nemají žádný útlum ani nic jiného...
No a teď, co se stane, když do toho budeme pouštět jednotlivé fotony? Foton, který pustíme dovnitř, na druhé straně zase vylétne ven a bude úplně stejný jako na vstupu. Kterou dráhu si ovšem zvolil? Tu "horizontální" nebo tu "vertikální" ?
Pokud to bude horizontálně polarizovaný foton, zvolí si tu "horizontální", pokud bude vertikálně polarizovaný, tak tu "vertikální" ... ale co když bude mít rovinu polarizace natočenou třeba o 45°? U světla je to jasné, polovina výkonu půjde jednou trasou a druhá polovina výkonu tou druhou. Ale co udělá foton? Foton se nemůže rozdělit na půl - co víme, tak foton vždy zachytíme celý. Nikdy nezachytíme polovinu či desetinu ...
No - kvantová mechanika tvrdí, že to nemůžeme vědět, co vlastně ten foton dělá. Chtělo by se říct, že si prostě náhodně vybere jeden z kanálů. Jenže tak to není. Pokud opravdu nevíme, který kanál si foton vybral, vyletí nám na konci úplně stejný, tj. zase s rovinou polarizace skloněnou o těch 45°. Nebo jakoukoliv jinou, bude to fungovat pro všechny polarizace, i pro kruhové.
Pokud ale do některého z kanálu vložíme přepážku ... tak se o ní foton buď zarazí, nebo zrovna poletí tím druhým kanálem a projde. Jenže i když projde, jeho původní polarizaci jsme už zničili. Teď už bude mít polarizaci která odpovídá tomu kanálu, kterým prošel.
Nelze nijak zjistit, který kanál si foton vybral bez toho, abychom jeho polarizaci nezničili. I když půjde tím druhým kanálem, stínítko v prvním kanále zajistí, že se foton "nenávratně poškodí". No a sofistikovanější experimenty vedou dokonce k důsledku, že "volbu kanálu" zajistí až ta zábrana. Nedojde k ní tam, kde se kanály oddělí (v krystalu), ale až na tom stínítku. Do té doby je pořád možné kanály zase spojit a obnovit tak původní stav fotonu.
Offline