Archiv diskusního fóra o matematice, 2006–2026
Ony ty algoritmy jsou vůbec kapitolou samy pro sebe.
Narazil jsem na aproximační metodu výpočtu hodnoty třetí odmocniny z čísla.
Nebudu ho sem psát (no pravděpodobně ho i znáte :) ), ale přepíšu do podoby posloupnosti.
Chceme znát
.
Mějme 
Položme pak:
Rekurentně je aproximace vyjádřená:
Posloupnost by měla konvergovat právě k
, tedy![kopírovat do textarea $\lim_{n \to \infty}a_n\ =\ \sqrt[3]{X}$](/mathtex/db/db78e6dd24e677e46d5f955f4e023467.gif)
Dá se tento vztah dokázat?(nebo aspoň-jak se k němu mohlo dojít?) Možná, kdyby existoval vzorec pro n-tý člen, což pochybuju.
Offline

Položme
,
. Předpokládejme, že t>0. Dosazením do vzorce pro a_n máme
.
Druhý sčítanec v závorce je menší než 1/3, součet v závorce je menší než 1+(2t/3).
Pomocí AG nerovnosti nebo derivací snadno nahlédneme, že součet v závorce je větší než 1. Proto každým krokem algorimu relativní odchylka zůstává kladná a zmenšuje se s kvocientem nejvýše 2/3, proto v některém kroku bude libovolně malá.
Pro t<0 je a_n>x (opět AG nerovnost), od dalšího kroku se pak budou odchylky chovat tak, jak bylo popsáno výše.
Algoritmus lze zefektivnit tak, že jako a_1 zvolíme nějaký lepší odhad třetí odmocniny (třeba 2^((počet biitů X)/3))).
Offline
Dá se tento vztah dokázat?
Imho ten predpis ti vypadne kdyz pouzijes Newtonovu metodu na nalezeni korene nelinearni rovnice
a pro
to bude obdobne...
Offline