Stránky: 1
Ahoj, chtěl bych poradit s tímto příkladem:
Počet všech reálných řešení rovnice
je roven číslu:
chtěl bych se zeptat, jestli když si určím, že
, tak platí i že: 
podmínky by teda byla průnikem dvou intervalů, takže ve finále 
Kořeny rovnice my vyšly
, takže podmínkám by vyhovovalo pouze 
Počet řešení se tedy = 1.
Je tento postup správný?
Offline

Vysledkem ano, logikou uvah ale zcela spravny neni.
V zasade muzeme volit dva pristupy:
1) Vykaslat se na podminky, rovnici neekvivalentne upravit, najit kandidaty na reseni a zkouskou overit, kolik z nich je skutecne resenim. Takto dojdes k tomu, ze z kandidantu na reseni 10 a 1 vyhovuje 10, takze rovnice ma jedno reseni.
2) Na zacatku se zabyvat podminkami. Pak neni pravdou, ze
, tak platí i že:
Z podminky
totiz neplyne, ze nutne
. To je jedina logicka nepresnost.
Dale je pravdou, ze je potreba splnit zaroven podminku
i podminku
, coz plnuji vsechna cisla
.
Offline
↑ X3R0Cz:
První přístup doporučovaný ↑ nejsem_tonda: je lepší. Při řešení totiž musíme umocnit, což je neekvivalentní úprava, takže i když na začátku podmínky stanovíme, zkoušku tak jako tak udělat musíme - je "povinná" neboli, jak se říká oficiálně, je součástí řešení.
Offline

Při řešení totiž musíme umocnit, což je neekvivalentní úprava, takže i když na začátku podmínky stanovíme, zkoušku tak jako tak udělat musíme - je "povinná"...
To bych netvrdil. V momente, kdy se omezime na hledani reseni v intervalu
, muzeme tvrdit, ze v tomto intervalu jsou obe strany rovnice nezaporne a tudiz je umocneni (v tomto intervalu!) ekvivalentni uprava. Resenim rovnice po umocneni (v tamtom intervalu!) je pak uz jen jedine cislo - cislo 10 a pro toto cislo v principu neni nutne provadet zkousku.
Samozrejme, ze se ted bavime o nuanci v argumentaci. Pokud nam jde o reseni podobnych rovnic, zkouskou nemuzeme nikdy nic zkazit a vzhledem k jeji casove narocnosti asi neni duvod ji neudelat.
Offline
Stránky: 1