Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Nerozumím, proč se důkaz nevede takto:
Věta: Buď G pologrupa, n>1 přirozené číslo, a1,...,an náleží G. Pak výsledek součinu prvků a1,...,an (v uvedeném pořadí) nezáleží na jejich uzávorkování.
Důkaz indukcí:
I. n=2 platí
II. Předpokládejme, že tvrzení platí pro a1,...,a(n-1). Dokazujeme pro a1,...,an.
Uvažujme libovolné uzávorkování, např. (a1,...,ar).(a(r+1),...an). Každá z těchto závorek obsahuje maximálně (n-1) prvků pro 0<r<n. Indukční předpoklad je tedy splněn a věta je tedy dokázána? Nepoužil jsem zde asociativitu, čili by to platilo i na grupoidu, což je divné.
Je problém v tom, že toto platí jen pro r<n? Čili není možné vybrat r=n, což znamená, že závorkování není zcela libovolné? /r=n je situace, kdy jsou všechny prvky v jedné závorce/
I kdyby v tomto problém byl, tak to přece "učebnicový" důkaz neřeší:
v něm se předpokládá taktéž r<n a = [a1, . . . , ar] · [ar+1, . . . , an] = krok, kde využiju asociativitu = [a1] · [a2, . . . , an], kde hranaté závorky značí, že už to nezáleží na úzávorkování.
Kdyby byl problém v tom, že indkuční předpoklad je daný přesně pro a1,...,a(n-1), tak je "učebnice taky mimo", protože tvrdí, že [a2, . . . , an] nezáleží na uzávorkování.
Offline
Zkusím trochu přesněji:
V indukční předpokladu se předpokládá, že součin prvků a1,...,aj pro nějaké 0<j<n nezáleží na uzávorkování.
V tom případě nerozumím, jak je možné, že na [a2, . . . , an] zde: a = [a1, . . . , ar] · [ar+1, . . . , an] = krok, kde využiju asociativitu = [a1] · [a2, . . . , an] lze aplikovat indukční předpoklad? Vždyť [a2, . . . , an] není součin prvků a1,...,aj pro nějaké 0<j<n ?
Offline
↑ Qwerrr:
Pokusím se pouze napovědět.
Že (G, . ) je pologrupa znamená, že na množině G je definována binární operace x.y splňující asociativní zákon.
Ujasněme si nejprve, co znamená symbol
pro n > 1 celé. Tento symbol nutno nějak definovat,
a sice nějakou rekursí - nejspíše
, specilně např.
.
Toho nutno v důkazu využít.
Indukční předpoklad V(n) o přirozeném čísle n je potřeba zformulovat dosti obecně, shruba takto:
Pro libovolné prvky
pologrupy G , kde
přirozené, výraz
není závislý
na případném jeho vnitřím uzávorkování.
(Předpokládám, že je jasný obsah tohoto výroku.)
Zkoumám-li součin
, pak např. za
mohu vzít
nebo také
,
pakliže se to v důkazu bude hodit.
Offline
↑ Rumburak:
Tak jsem zvědav, jestli jsem pochopil:
Chápu správně, že "není závislý na případném jeho vnitřním uzávorkování" znamená, že výraz
lze vždy zapsat ve tvaru
?
A teď k hlavní věci, proč jsem to psal: Myslel jsem, že nějaká úprava a asociativní zákon v důkazu nejsou potřeba. Zkusím si to zodpovědět, proč jsem neměl pravdu. Taky to přepíšu do tvaru, který používáš ty, tj. indukční předpoklad, který platí pro
, a dokazování pro
.
Uvažujme "poslední závorky"
. Co jsou to "poslední závorky"? Tak např. ve výrazu:
jsou to závorky:
(ty úplně vnější)
Uvnitř těchto závorek již nezáleží na uzávorkování a to proto, že vždy platí
, a tedy indukční předpoklad je uvnitř závorek splněn. Nyní se ale starejme o celý výraz, tj. o všech
prvků: Pokud by bylo
, pak máme požadovaný výše definovaný tvar "nezávislosti na uzávorkování". Toto byl speciální případ, jenže my musíme postupovat obecně, tedy zahrnout i další případy a pro
je situace zcela jiná! Ještě nevíme, jestli výraz
pro
je nezávislý na uzávorkování, protože jsme ho nenapsali ve výše definovaném tvaru "nezávislosti na uzávorkování". Je ho tedy třeba převést na požadovaný tvar a tento "převod na požadovaný tvar" už je onen "učebnicový důkaz".
?
Offline
↑ Qwerrr:
Toto
chápu, jak jsem už napsal, jako indukční krok k definici výrazu na levé straně,
který raději zapisujme ve tvaru
. Definujeme-li před tím ještě
, máme tím podle věty o konstrukci úplnou indukcí
zajištěnu definici výrazu
pro libovolné přirozené číslo n a libovolný seznam
prvků pologrupy G. Výrokem, že
tento výraz pro n > 2 není závislý na vnitřním uzávorkování (a jehož platnost pro každé takové n chceme dokázat), míním
W(n)
.
Teď už by ten důkaz, v němž za indukční předpoklad bereme
V(n)
,
kde platnost V(3) je dána asociativním zákonem, snad neměl být těžký. Implikaci
dokazujeme indukcí dle k ve W(n+1),
takže indukce se v důkazu věty uplatní clekem dvakrát - na dvou různých logických úrovních.
Offline