Stránky: 1
Po relaxaci zaviněné volným víkendem, čtením různých pesimistických politicko-ekonimických vizí a posilněn nápojem značky whisky - bez újmy na konkrétnosti, mohu prozraditi jen to, že se jedná o kukuřici, nikoli o ječmen - konstatuji: během 8 hodin se my, plně zaměstatní, věnujme plně své práci, považujme přesčasy za mor, který ubíjí náš intelekt a relaxaci do dalšího dne a ekonomický růst. Jinými slovy: využívejeme čas, který nám byl pro danou činnost svěřen, plně, bez výčitek svědomí, avšak nenechme se ovládnout činnostmi, které nás plně nenaplňují. Dle mého by se to s lidským časem moderního člověka mělo míti takto:
8 hodin se věnuje vzkvétání společnosti - zpravidla se jedná o pracovní dobu, zajištění jedinci věnují se účastem v různých sociálních uskupeních mající za cíl zvýšení kvality lidského poznání
8 hodin se věnuje sebereailzaci - ať si pod tím představíme cokoli - od rodiny, po sebevdzedělání, zábavu, relaxi, atd.
8 hodin - spánek, odpočinek, nabírání sil
Tj. jinými slovy: třetinu času svých schopností věnuji beze zbytku společnosti (přijímaje za to finanční odměnu pro ostatní činnost), třetinu věnuji svěmu nejbližšímu okolí včetně sebe - ať již se jedná o růst sebe sama či svých blízkých ("volný čas"), a třetinu času strávím pasivním odpočinkem.
Myslím si, že to by mohla být myšlenka "trvale udržitelného rozvoje", tj. ani nevěnovat společnosti ani svému blízkému okolí 100% svých aktivit, ale vhodně tyto hodnoty distribuovat.
Moje zkušenost je, že mnoho lidí, kteří dosáhnou produktivního věku, se stávají mimo pracovní dobu prakticky nečinní, věnují se však rodině, avšak sami nijak aktivitu vůči "širší" společnostu neprojevují. Je to tak správné? Jejich schopnosti, dle mých pozorování, jsou na stejné, ne-li vyšší úrovni, než schopnosti veřejně exponovaných osob.
Vlastně si ani nejsem jist, zda toto téma klade nějakou otázku, a tedy zda je zajímavé. Ale myslím, že s postupem času nabyde na důležosti - bude důležité efektivně předávat informace "dalším generacím", neboť lidské poznání daného oboru se stane tak obsáhlé, že efektivní získání současných informací se stane zásadní pro to, aby se dotyčný člověk dostal na úroveň stávajícího "maxima vědění" a mohl toto maximum rozvíjet dále. Skoro bych řekl, že se jedná o limit lidského druhu - nepojme-li člověk danou teorii během svého života, pak samozřejmě nemůže v této teorii rozvinot nové myšlenky... Otázka je, zda jsme již blízko této hranice nebo zda je nám ještě vzdálena (doufejme).
Offline

Trochu souvislé s tím posledním odstavcem je toto video a myšlenka za ním. Z důvodů zmíněných je to trochu utopické, ale i tak dosti zajímavé.
Offline
↑ check_drummer:,
to je dobre myslienky a mozno este lespie mat ine ako vsetci okolo teba
Pridavam k tvojmu poslednemu paragrafu malu tehlicku:
Pred rokmy som niekde pocul asi takuto myslienku:
je zaujimave sa pozerat na vedomosti takym sposobom ze co vieme je akokeby okolo nas a limitovane ciarov horizontu, a aby sme rozsirili nase vedomosti (limity) musime ist k ciare horizontu a tak mat novy (provizorny) horizont...a aby sme rozsirili....
No pripomina to objav noveho sveta: sme ako Christophe Colomb.
Offline
↑ halogan:
Myslím, že věda bude muset jednou ustoupit od "komerčních", resp. individuálních, zájmů a řídit se čistě "sociálními" zájmy, aby se dostala dál. Tj. každý přispěje svou troškou do mlýna, ale zásluhy na výsledku bude mít mnoho lidí, nikoli jen jedne tým o "n lidech". Bohužel to asi bude těžké přesvědčit některá ega, aby se o zrod nových myšlenek podělila s ostatními spoluautory.
Ovšem vzhledem k tomu, že často jsou "věda" a "komerce" úzce spjaty, bude takový postup asi dost problematický.
Možná bych viděl cestu v tom, že jistý mecenáš bude vědu (některé vědce) podporovat tak štědře, že špičkový vědec nebude mít důvod se bát o své myšlenky prostě proto, že bude velmi štědře zaopatřen. Ale samozřejmě má toto mnoho otevřených otázek: Zda podporovat něco, co nemá přímý vliv na prosperitu lidstva, apod... Ale myslím, že by bylo záhodno jít i touto cestou...
Offline
Stránky: 1