
Podle mně jde první BIOS, ve kterém je uložený (jednoduše řečeno) "protokol", jak se má vůbec vlastně komunikovat s hardwarem. Pak čteš CMOS, ve kterém je uložena informace o typech a velikostech pamětí, pevných disků, zařízení pro vyměnitelná média, apod, a tento také (podle instrukcí, které procesoru podá CMOS, tuto otestuje.
Pokud je vše ok, tak se provede test (z partition table, na kterém disku (fyzickém nebo logickém) by se měl nacházet operační systém, a speciální oblast, zvaná boot sector, master boot sector, většinou zkratkou MBR se zavede do paměti (celý). MBR by měl obsahovat malý zaváděcí program, který určí soubory jádra operačního systému, a po úspěšném tohoto programu máš v paměti alespoň jádro, nebo mikorjádro (podle typu OS), ktetrý už ti provede vše ostatní (zavede low-level drivery, pročte si .ini soubory nebo registry (lépe řečeno registrační databázi), případně (to už asi nepamatuješ) si přečete soubory config.sys a autoexec.bat (+ další jako třeba system.ini, win.ini, apod.) , a natahuje do paměti další věci...
Neříkám, že ta sekvence je na beton správná, ale taková je moje (z logiky vyplývající) představa pro počítače typu IBM (což je většina strojů, kterým dnes říkáme "počítač")
Offline