Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
dobrý den nedávno sem narazil na tohle to a nejak mi to vrtá hlavou. snad mi dokážete odpovědět
Železná pružina sa stlačí silou F ( čím sa v nej „naakumuluje“ polohová energia pružnosti), a táto stlačená pružina sa zviaže ZLATÝM drôtom (aby sa nerozpustil v kyseline H2SO4). Následne sa táto stlačená a previazaná pružina ponorí do kyseliny H2SO4. Po určitej dobe sa pružina (okrem zlatého drôtu) rozpustí (teoreticky úplne rovnomerne). A otázka znie: Kde sa podela zmieňovaná polohová energia pružnosti? Keďže podľa zákona zachovania energie, energia nevzniká a nezaniká, len sa premieňa z jednej formy energie na druhú formu energie.
Na chemickú a tepelnú energiu sa podľa mňa nepremenila, pretože stlačením sa chemická (molekulová) štruktúra nezmenila ( z chemického hľadiska) , a tým pádom podľa rovnice Fe + 2 H2SO4 = Fe(SO4)2 + 2 H2 + teplo nemohlo dôjsť k zmene (ak by sa to iste vykonalo s nestlačenou pružinou)
Samozrejme že pri stlačení pružiny silou napr. 10 000 N (hmotnosť 1000 kg v gravitačnom poli zeme) sa určita časť (podstatná) premení na rôzne druhy energie (tepelná, mechanická ...) , ale časť z nej je tvorená polohovou energiou pružnosti. A neviem prísť na to kde sa „stratila“.
Offline
Ahoj. Určitě zajímavá úvaha. Jakmile se pružina svazovala zlatým drátem, hned jsem zbystřil, jak když čtu detektivku :-)
Jenom drobnost na začátek, "stlačí silou" F. Tak velikost té síly F není při stlačování konstantní, ale roste s výchylkou (F = - ky).
Pokud pružinu stlačíme, jedná se v podstatě o vyvolání normálového napětí na každém průřezu drátu. Zkrátka jednoltivé částice k sobě "tlačíme", ale ty se brání, (dle kinetické teorie látek), protože se snažíme zmenšit nějakou optimání zvdálenost r_0, kdy jsou odpudivé i přitažlivé síly v rovnováze. Pokud dojde k rozkladu polykrystalu v té sírovce, tak to probíhá běžně, s tím, že výsledný produkt bude mít větší vnitřní energii - jakmile se částice uvolní ze sevření umírající pružiny - asi se rozkmitá nad míru přiměřenou poměrům. Chemici by možná mohli říct, zda třeba takový "napjatý" vztah mezi částicemi usnadní či ne chemickou reakci.
To je můj laický pohled, který si jistě nechám od zkušenějších vymluvit :-)
Offline