Matematické Fórum

Světlo, které jde od Slunce na Zem nemá jednu konkrétní vlnovou délku, ale je to směs všeho od infračervené po ultrafialovou. Z toho, co dopadá na zem, je asi 50 % viditelné světlo, tedy směs vln o vlnových délkách mezi cca 400 a 800 nm, zbytek je převážně směs infračerveného záření. Kdyby mezi Sluncem a Zemí byl filtr, který by propouštěl jen jednu konkrétní vlnovou délku (např. červenou), pak bychom viděli vše úplně stejně, jako kdybychom se dívali přes červené brýle. Jediný rozdíl by byl vidět v chování fosforeskujících barviček, zvýrazňovače např. by v červeném světle nefungovaly, zatímco skrz červené brýle bychom jejich zvýrazňování pozorovat mohli. Červený filtr v tvých hypotetických brýlých způsobuje to, že skrz projde skutečně jen světlo z blízkého okolí jedné vlnové délky. Ostatní vlnové délky, ostatní barvy jsou tím sklem skutečně pohlceny nebo odraženy, co nastane záleží na typu filtru.

Ne, rozhodně se nedá viditelnému světlu přiřadit průměrná vlnová délka. To je jako kdyby indiáni stříleli zároveň zápalné, ostré, jedovaté, nakažené a plesnivé šíly a ty bys chtěl útok označit průměrem. To bys ale dospěl ke špatným výsledkům, kdybys řekl náčelníkovi, že útočí jedovatými šípi, zatímco by vašemu kmeni začaly hořet stany. Skutečné dopadající sluneční záření i samotné viditelné světlo je opravdu směs. Jaká směs, ukazuje následující graf:



A ano, v takovém případě doplerův jev, způsobí, že už to světlo neuvidíš.

Ty procenta moc neřeš, mě se jen nechtělo překreslovat graf, co už jsem měl. Ten rozsah 300-800 je oblast absorbce amorfního křemíku a 300-1100 oblast absorbce krystalického křemíku, čili souvislost se slunečními články.
Infračervená oblast zabírá půlku grafu, to jsou vlnové délky 800-2500 nm. To spíš ultrafialového světla je tam málo.

Přesně nevím, co máš na mysli tím dosvitlem. Je možné, že pozoruješ to, že chviličku trvá, než se vlákno žárovky ochladí tak, že už nevyzařuje viditelné světlo. A nebo prostě oku chvilku po osvitu trvá, než se zregeneruje a do té doby zůstávají mžitky před očima.

Nejvhodnější představa asi bude částicová. Světlo je tvořeno fotony, to jsou takové nehmotné kuličky nesoucí nějakou energii a letící rychlostí světla. Fotonů je tím víc, čím větší výkon zdroje světla je. Jakmile foton opustí zdroj světla, tak letí dokud se s ním něco nestane. A to něco je například absorbce na molekulách vzduchu, absorbce v nějaké překážce (např. zeď), nebo třeba odraz. Předměty kolem nás jsou neustále bombardovány fotony světla ze Slunce, část těch fotonů se od předmětů odrazí do našeho oka a tím ty předměty vidíme. Stejně tak v noci, když posvítíš baterkou, tak vysíláš fotony, které se pak můžou zpět odrážet a podávat ti informaci o předmětech okolo tebe.

To že vidíš, kam dosvítí baterka, je dáno tím, že tam z baterky letí fotony, které se pak odrazí zpátky a dopadají do tvého oka. Čím výkonější baterka je, tím víc fotonů z ní vyletí a tím víc fotonů se taky odrazí zpátky. A také s rostoucí vzdáleností se zpět odráží menší a menší část fotonů vyletše z baterky. A mez dosahu světla baterky je dána tím, že ze vzdálenějšího místa už se zpět do oka neodrazí dostatek fotonů k vyvolání reakce v oku.

jinak jakto, že pokud posvítím třiba na rovině, tak vidím světelný kužel?

takže vlastně okolní vzduch mění teplotu že ?  jinak múžou se fotony odrážet od molekul vzduchu? 

Pokud ten předmět v noci je míč, tak jakto, že ho vidíme celý? Neměli bychom vidět jen přímku z celého balonu, která je kolmá na  cestujici fotony? Pokud foton narazí na kraj, tak se odrazí  pod nějakým úhlem a už nikdy nevlítne do našeho oka, takže kraje nevidíme... Jaké je tady řešení?

fotony odráží do všech směrů a díky tomu vidíme celý balon.   



    U tohoto bych se pozastavil. Pokud se odrazí do všech směrů ,jak píšeš, tak právě bychom je neměli vidět ne?  Já osobně si to představuju tak, že míč je složen z ,,krychliček ,, ( atomy) :D  a foton se odrazí od stěny, která je kolmá na proud fotonů. Jiný řešení mě nenapadlo..

no, ale mě nejde do hlavy, pokud se to odrazí na boku míče do prava, tak jakto, že mi to vletí do oka. Nebo je možné aby se proud fotonů rozdělil na části a jedna část letěla doprava pod uhlem x, dalši pod y  atd a jeden z těchto uhlu letěl zpět ke mě?

druhá možnost? psal jsem asi je jednu-   


Nebo je možné aby se proud fotonů rozdělil na části a jedna část letěla doprava pod uhlem x, dalši pod y  atd a jeden z těchto uhlu letěl zpět ke mě?





jinak toto rozdělené těch paprsků proběhne jen u ideálně hladkýho povrchu. A pokud mám míč, na kterém je bláto? neměl by se potom paprsek odrazit jen jedním směrem?

aha, takže ty obrázky co jsme si kreslili ve fyzice na kterych jsem se učili odraz byly tedy ty ideálně hadké.

Jinak zrcadlo je jaké?

Ano, ve fyzice a zvláště v té středoškolské se učí proncipy, které platí často jen v ideálním případě neboli nikdy :) . Je to proto, že realita je natolik složitá, že se to ani nedá pořádně za 45 minut vyložit.

Zrcadlo se snaží být ideálně rovné, ale i zrcadlo rozptyluje, protože je ve skutečnosti také trochu hrubé.

Teď mě ale napadlo, že moje chápání světa je dost ovlivněno tím, že většinu pozorování dělám za dne nebo za osvětlení. A za dne dopadá na tělesa na zemi světlo ze všech stran, ne jenom ve směru od sluníčka. Chtělo by to na chvíli se zavřít do temné místnosti, třeba na záchod, a zkoušet si tyhle věci se slabou baterkou se zakrytou černou páskou s dírkou.

jinak je nějaký vzorec na to, zda předmět uvidím či neuvidím? Popř jak hodně , nebo vzorce k tomuto tématu?