Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Ahoj, mohl by mi někdo vysvětlit větu o sevření?
Co si mám představit pod
- to jsou tři posloupnosti, ale jak zjistím, že
- to se bere podle limity?
Např:
, potom
m
, potom
pak
?
Viz. definice:
Offline
Ahoj, hezky je to vidět například na limitě sin n, n->oo. Sinus je omezená funkce a může nabývat hodnot od -1 do 1. Pak bn=sin n bude zleva omezená -1 a zprava 1. Pokud se an a cn rovnají, máme i limitu bn.
Edit: Máš nějaký konkrétní příklad? Jde o to, že při aplikaci téhle věty se hodí využít omezenosti.
Offline
Tady je to pěkně vysvětlený, sice pro funkce, ale v principu je to podobný: http://math.feld.cvut.cz/mt/txtb/5/txc3bb5j.htm
Offline
↑ nanny1:
Ahoj, děkuji, nemám konkrétní příklad, ale já nechápu co znamená 
Offline
Představ si to třeba na tý sinusovce: Chceme najít limitu posloupnosti bn, an je minimum funkce (můžeme si tu posloupnost představit jako nespojitou funkci) a cn je maximum funkce - proto je vhodné použít omezenou (oscilující) posloupnost, která to minimum a maximum má. No a někdy se stane, že máme předpis, který když "ohraničíme" minimem a maximem, tak se an a cn rovnají. Líp je to pak vidět u funkcí..
Offline
↑ jarrro:
Ale
je nějaká posloupnost. Jak poznám která je větší pokud mám TŘEBA
a 
Offline
Ono jde o to, že tyhle limity vypočítáš rovnou a nepotřebuješ na ně používat větu o sevření, myslím, že by to tady ani nešlo - každá limita je jiná a i kdybys to zprava ohraničil nějakou větší limitou, k žádnému výsledku by to nevedlo. Věta o sevření se používá tehdy, když nemůžeš limitu rovnou určit, ale ve výrazu se objeví nějaká omezená posloupnost (sin, cos). Tak ten výraz "sevřeš" minimem a maximem té posloupnosti. :)
Offline
v tomto prípade je
vo všeobecnosti nemusia byť dve postupnosti porovnateľné a to ani "skoro"(v zmysle od určitého indexu)
napríklad 
nie sú porovnateľné lebo pre nepárne n je
a pre párne n je naopak 
Offline
Aha, teď mi po příspěvku ↑ jarrro: teprve došlo, že jsi dumal nad tou nerovností.. :) To se jenom porovnají limity, pokud to jde. Ale ta věta o sevření se používá v jiných případech, jak jsem psala výš.
Edit: Asi to víš, ale pro jistotu - u posloupností nás zajímá, jak se posloupnost chová při velkých n (když je n malé, může se ta posloupnost chovat úplně jinak než "ke konci", ale to nás nezajímá), na rozdíl od řady, kde nás zase vůbec jednotlivé členy nezajímají - zajímá nás součet. Proto i při porovnávání posloupností porovnáváme posloupnosti tehdy, když n je velké, tj. můžeme porovnávat jejich limity. Jinak na tohle je skvělej Jarník - Diferenciální počet I., je to tam fakt dobře a srozumitelně vysvětlený. Na Jarníka nedám dopustit. :)
Offline
↑ PanTau:
Ahoj.
Věta říká toto: Když platí
(1)
pro všechna
, kde
je nějaká konstanta ,
(2)
,
potom také
.
Používá se tehdy, když posloupnost
je příliš složitá, než aby bylo snadné rozhodnout o její limitě přímo.
Možná až příliš jednoduchý příklad: Máme určit
, kde
.
Vzhledem k nerovnosti
platné pro všechna reálná
dostáváme pro všechna
odhad
, kde
. Při tom platí
,
tudíž podle zmíněné věty je též
.
Ta věta se v matematickém slangu nazývá větou o dvou policajtech, protože vzbuzuje představu vězně (posl.
)
vedeného dvěma policisty (posloupnosti
) , takže vězeň je nucen jít tam, kam jdou oba policisté.
Offline