Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Stránky: 1
Neměl byste někdo odkaz na nějakou online učebnici mat. analýzy, kde bych mimo jiné našel důkaz existence n-té odmocniny (tuším, že se to dokazovalo přes supremum a infimum)?
Lépe řečeno důkaz tohoto tvrzení:
Prosit o sepsání důkazu si netroufám, ale kdyby se někdo takový našel, nadávat mu nebudu :)
Offline
↑ Elijen:
Co se týče existence, není to těžké (doplním pokud chceš zítra, klidně mohou ale i ostatní). Je si třeba skutečně pohrát se supremem a infimem, ale existují i jedodušší metody.U unicity bych postupoval sporem (důkaz uvedu).
Předpokládejme tedy, že existují dvě taková čísla
a
,
, taková, že platí
Pak (odečtením) musí platit
Ale to není možné, neboť
a uvedená suma je kladné číslo (z předpokladů). Odtud unicita prvku
, který hledáme.
Offline
Já měl spíše na mysli důkaz samotné existence toho y. Myslím, že z důkazu se sup a inf plynula i jednoznačnost, ale bohužel si nemůžu vzpomenout na postup.
edit: Aha, tys ten příspěvek už editoval :) ... ten důkaz co jsem našel já používá pouze supremum a přijde mi, že je mnohem jednodušší, než ten, který si jen letmo pamatuji.
Offline
Tak jsem našel jeden důkaz v sešitě. Ten ale využívá následující vlastnosti reálných čísel:
Nejsem si jistý, zda se to dá nějak dokázat, nebo se to považuje za axiom.
edit: I když jak tak přemýšlím, tak by to mělo jít sporem ... pokud by platila negace, pak a = oo a b = -oo což je spor s reálností a,b.
Offline
↑ Elijen:
Následující důkaz nepoužívá explicitně pojmy supremum nebo infimum. Zvolil jsem bisekci a metodu do sebe vnořených intervalů. Snad tam nebude chyba, protože je toho dost, nicméně myšlenka je velmi jasná. Pokud by důkaz dělal problém, je třeba si zkusit zvolit konkrétní hodnoty x a n.
1. krok
Nechť
a
. Definujme bijektivní zobrazení![kopírovat do textarea $ F:\; (a,b]\mapsto (a^n,b^n]. $](/mathtex/3b/3bf9f84393aa82914878c030d02a3eab.gif)
Inverzní zobrazení k zobrazení F označím v dalším jako G.
2. krok
Máme dány hodnoty
a
. Lze pro jednoduchost uvažovat již, že
, protože případ n=1 je triviální. Jistě platí nerovnosti
Definujeme interval
. Platí ale
, přičemž podle nerovnosti výše je jistě
a
.
3. krok
Interval I_0 rozdělíme bisekcí na dva stejně dlouhé intervaly, označme je
a
, tedy![kopírovat do textarea $ I_{11}:=\left (0,\frac{x+1}{2}\right ]\qquad\text{a}\qquad I_{12}:=\left (\frac{x+1}{2},x+1\right ]. $](/mathtex/1f/1fd5777dc08bcb27f579a8300024d1aa.gif)
Definujme
. Z tchto dvou intervalů vybereme nyní ten, pro nějž platí
. Že taková možnost nutně nastane, je jasné z konstrukce intervalů
, kde
. Označme takový interval
. Tomuto intervalu přiřadíme interval
, který definujeme jako
.
4. krok
Indukcí takto zkonstruujeme (stále používáme bisekci - tedy dělení intervalů na dva stejně dlouhé intervaly)
a
, které vzniknou bisekcí intervalu
z předchozího kroku. Opět vybereme z intervalů
a
ten, který splňuje podmínku
, označme jej
. Tomuto intervalu přiřadíme nyní interval
.
5. krok
Takto zkonstruujeme posloupnost intervalů
a k této posloupnosti příslušející, totiž
, přičemž![kopírovat do textarea $ J_m=(\alpha _m^n,\beta _m^n],\nl I_m=(\alpha _m,\beta _m]. $](/mathtex/1d/1de37135f018b81ebd7147d286966e2c.gif)
Definovali jsme tak další dvě posloupnosti,
a
, přičemž platí
Odtud plyne, že posloupnost
je neklesající omezená a
je nerostoucí omezená posloupnost. Tudíž existují vlastní limity
Na druhou stranu však platí 
Proto
. Označme společnou hodnotu jako y. Tedy
. Pak podle systému nerovností výše musí také platit
Odtud
. Navíc unicita tohoto prvku plyne sadno z toho, že limita, pokud existuje, je jediná.
Offline
Koukám, že si vlastně dokázal i Cantorův princip vnořených intervalů, jestli se nepletu :)
Přiložim také svůj důkaz pomocí suprema:
Definujme množinu
... tato množina je zhora omezená a neprázdná, tedy má supremum znač.
.
Tvrdím, že
.
Dokažme sporem.
I.) Nechť 
pro nějaké
blízké 0.
Tedy
ale
což je spor s tím, že
.
II.) Nechť 
pro nějaké
blízké 0.
Tedy
je horní závora
ale přitom
, což je spor.
Tedy platí, že
. Z jednoznačnosti suprema plyne také jednoznačnost n-té odmocniny.
V důkaze jsem použil trvrzení: 
Offline

A dukaz tohohle?
Na to nestaci 
tohle implikuje jenom 
Mam dojem, ze k dukazu
jsi "pouzil" vetu kterou se snazis dokazat
Offline
↑ tomas.holman:
Tento sporný detail lze vyřešit takto:
Především předpokládejme, že a > 1 (případ a < 1 by se později řešil odmocninou z převrácené hodnoty, případ a = 1 je triviální).
Řešíme případ s^n < a.
Pro přirozené číslo k definujme y_k = (s + 1/k)^n .
Z rozkladu dle binom. věty plyne, že lim {k--->oo} y_k = s^n ,
čímž je zajištěna existence hledaného epsilon = 1/k pro vhodné k .
Obdobně případ s^n > a.
Vlastně je to ještě jednodušší, a sice přímo ze spojitosti mocninné funkce m: x |---> X^n , kde x >= 0 , n >= 1 pevně zvolené přirozené č.
Pakliže si uvědomíme, že tato funkce je spojitá, rostoucí a splňuje m(0) = 0, lim {x--->+oo} m(x) = +oo, musí nutně zobrazovat
interval <0,+oo ) na <0,+oo ) . (Viz tuším že Bolzanova věta nebo též věta o Darbouxově vlastnosti spojitých funkcí.)
Offline
Stránky: 1