Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit

Dobrý den. Pořád se trápím s tímto příkladem a nejsem si jistá v hned několika bodech. Dokážete mi prosím někdo pomoci? Předem děkuji. Jde o následující příklad:
Pro libovolnou funkci f : X → X a pro každé číslo
jsou definovány mocniny funkce f následujícími vztahy:
. Funkce
je identita na množině X, tj,:
, platí proto
pro libovolnou funkci g : X → X. Matematickou indukcí dokažte, že pro takto definované mocniny funkce f platí známé pravidlo pro počítání s mocninami
pro všechna
.
a) Jasně definujte prvek, který dokazujete.
; 
b) Podle které proměnné indukci provádíte? Jasně vyznačte a dokažte základní krok matematické indukce.
Podle n. // Je vůbec možné ji dělat podle dvou parametrů - zde m a n?

To evidentně platí
// Nejsem si jistám jestli mohu použít nulu, ale nebylo u N zvýrazněno, že jde o množinu bez nuly a kdybych použila v ZK 1, musela bych pak počítat mat. indulkci se dvěma parametry (v IK m+1 a n+1).
c) Jasně zformulujte indukční krok a indukční předpoklad. Dokažte indukční, vyznačte dekompozici problému a indukčního předpokladu:
IP: 
IK: Chceme dokázat, že
pro pevné libovloné 
Dekompozice: // netuším...
IK:
,
protože
, tedy:
// Může být toto dekompozice?:

// Můžu to přepsat rovnou na následující krok?
d) Jaký princip matematické indukce používáte?
slabý princip
Offline
↑ Krokzakrokem:
Ahoj.
Udělejme si v tom nejdříve pořádek. Tvrzení
(1)
má být dokázáno, proto ho nelze použít jako definici, tj. bod a) je pochybný. Definicí je rekurentní předpis
, kde
pro
.
Vztah (1) nutno dokázat v následujících krocích :
I. pro
, tj.
, což je vzhledem k definici
triviální.
II. Indukční kroky budou dva, jeden pro proměnnou
(při pevném
) a druhý pro proměnnou
(při pevném
).
Tedy pomocí předpokladu
(a dalších již známých faktů) dokazujeme platnost vztahů
,
.
Stačí takto ?
Offline

↑ Rumburak: Děkuji, základní krok jsem skutečně popletla.
S tím indukčním krokem je to zajímavé a jasnější. Jednou tedy provedeme indukci podle m, podruhé podle n. Mohu se však zeptat, co bude tou dekompozicí? Děkuji.
Offline
↑ Krokzakrokem:
S pojmem "dekomposice" se zde setkávám poprvé, patrně je tím míněn opak komposice, tedy vyjádření daného zobrazení
ve tvaru
, kde
jsou nějaká - obecně jiná - zobrazení.
Odhaduji, že se snažíš postupovat podle nějakého "kuchařského receptu", který je ale podle mne formulován natolik složitě,
že je to na úkor přehlednosti. Princip mat. indukce je při tom poměrně jednoduchý, lze ho formulovat několika ekvivaletními způsoby,
například následovně.
Nejprve označme
. Jak víme, na množině
je definovana unární operace (tedy funkce o jedné proměnné)
"přičtení jedničky k danému číslu", obecněji operace "součtu dvou čísel" (tedy funkce o dvou proměnných), přičemž součet
čísel
je rovněž prvkem množiny
. Předpokládejme, že základní vlastnosti této operace jsou známy.
Nyní k vlastní formulaci principu indukce:
Nechť množina
má následující dvě vlastnosti:
(1),
(2) pro každéje
.
Potom.
Pokud bychom z množiny
vyloučili nulu
, pak bychom předpoklad (1) nahradili předpokladem
.
To, co jsem posledně nabídl (využítí "dvojné" indukce), není jediná možnost. Lze vystačit i s "jednoduchou" indukcí, například důkazem
věty ve tvaru
Nechť
je množína všech takových
, pro něž je splněna implikace
.
Potom.
Indukce by se pak prováděla podle proměnné
. Tento způsob bude možná efektivnější.
Ať si zvolíme tu či onu cestu, budeme nejspíše potřebovat pomocné tvrzení
,
které je možno dokázat rovněž indukcí.
Offline