Matematické Fórum

Jeden signál je prostě jeden signál. Pokud je vzorek v čase neměnný a zdroj taky, tak není důvod aby se cokoli měnilo.

Klasický spektrometr světlo prožene monochromátorem, který se v čase ladí, takže lze proměřit krásně celé spektrum. Potom se paprsek rozdvojí, část se přímo měří a část až po průchodu vzorkem. Pak se spočítá podíl, vynásobí kalibrační konstantou, ... Jenže monochromátory jsou drahé a myslím že jsou s nimi při IR ještě nějaké potíže. Navíc při požadavku na velké frekvenční rozlišení leze z monochromátoru slabé světlo, které se špatně měří, konečným důsledkem je pomalost (když přijde 1000 fotonů/s, trvá docela dlouho, než můžeme prohlásit, že změřený výsledek má např. 4 platné cifry. Proměření celého spektra je pak poněkud časově náročné). Samozřejmě, třeba u far IR, které se detekuje tepelně, si můžeme o nějakých fotonech za sekundu nechat jenom zdát...

FTIR má místo monochromátoru interferometr, v něm se rozdělí a zas spojí paprsek, přičemž rozdíl délek je nastavitelný. Výsledkem je, že se zesílí všechny vlny, které se celé vejdou do rozdílu drah (sečtou se ve fázi) a naopak potlačí všechny, kterým půlvlna přebývá (sečtou se v protifázi, tedy odečtou). Místo jedné vlnové délky, jako z monochromátoru tak máme nějaké šílené periodické spektrum, které proženeme vzorkem a pustíme na detektor.

Laděním tak dostaneme nějaký šílený průběh a z něho s pomocí fourierovky udělá požadované spektrum.