Matematické Fórum

Celé to asi vychází z toho, že z některých textů o kvantové mechanice to vypadá, jakoby ke kolapsu vlnové funkce bylo potřeba vědomí. Ale to je samozřejmě nesmysl.

Kolaps vlnové funkce nastává, když "se něco stane", tedy při přenosu energie.

Příklad: Máme excitovaný atom A někde ve volném prostoru. Atom po nějaké době vyzáří foton, což se projeví vznikem kulové vlnoplochy, šířící se všemi směry. Ta pak potkává další atomy, ale žádný z nich nemá to štěstí, aby byl excitován, až jednou jeden, říkejme mu atom B, to štěstí má, je excitován, tedy energie fotonu se přenesla z atomu A na atom B. Žádné vědomí netřeba.

A stejně je to ve dvouštěrbinovém experimentu (na termín dvouděrný jsem nikdy před tím nenarazil - není to z nějakého automatizovaně přeloženého článku?):

Atom A ve zdroji světla vyzáří foton, jeho energie se šíří jako kulová vlnoplocha, ta potkává překážku se dvěma štěrbinami. Pokud žádný atom překážky neměl to štěstí a foton nezachytil, vzniknou ve štěrbinách dvě nějaké vlnoplochy (v té pro experiment zajímavé části jsou válcové) a ty spolu pak interferují, takže za štěrbinami vzniká oblast, kde již nemají všechny atomy stejnou šanci. Nakonec ale některý z nich bude tím atomem B, který "vyhrál" a energii vlny pohltil.

Pokud bychom chtěli detekovat, kterou štěrbinou se energie přenesla, musíme do nich umístit nějaké detektory. Vnitřek těch detektorů ale ve finále obsahuje nějaký atom C, který měl to štěstí, že foton zachytil, byl excitován, v důsledku toho nastala interakce s nějakým atomem D, čímž se informace o detekci přenesla dále do útrob detektoru. Atom C pak zas foton vyzáří. Je jasné, že tady vznikne nová kulová vlnoplocha a pravděpodobnost, že nějaký atom zobrazovací plochy s ní bude interagovat je zase rovnoměrně rozdělena. Ale už je to nový foton, ne ten původní, co byl "sežrán" atomem C. Je jasné, že to takhle proběhne nezávisle na tom, zda atom D předá informaci dál, nebo ne. Důležité je pouze to, že atom C zrušil původní vlnoplochu, protože v sobě energii na chvíli podržel a pak ji nevyzářil přesně celou, neboť kousek předal atomu D (taky mohl naopak od atomu D při té příležitosti dostat kousek navíc, to je jedno).

:-)
Na špatně položenou otázku lze dostat špatnou odpověď. A to i od odborníků.

Jak by potom fungoval třeba takovej fotoaparát? To by snímací čip fotony pohltil, nebo nepohltil podle toho, zda se na výslednou fotku někdy někdo podívá, nebo ji nikdy nikdo neuvidí?

Nejspíš je to nepochopení toho, že v kvantově-mechanických úvahách se termíny jako "měření" a "pozorování", používají v poněkud rozšířeném smyslu, než by si s problematikou neseznámený čtenář myslel.

Samozřejmě, můžeme zavést jakési "kosmické vědomí", které ví o všem, ale to by zas ty vlnové funkce kolabovaly pořád a ne až při určitém druhu přenosu energie. Mohli bychom jeho funkci zdokonalit, aby bylo v souladu s námi pozorovanou realitou (vlnová funkce nekolabuje samovolně), ale pak by zas ztratilo smysl - byla by to v teorii položka navíc, která tam podle pana Occama nepatří, protože nepřináší užitek.

Technická poznámka: Při reakci na celý příspěvek nemá smysl ho celý citovat. Při rozsáhlejších diskusích více lidí se hodí tlačítko "reagovat", které založí příspěvek obsahující odkaz. Pokud se nepředpokládá nejasnost ohledně toho, na co reaguješ, stačí rovnou začít psát do textového pole pod diskusí.

Inac existuje interpretacia QM ktora sa sikovne vyhyba kolapsu vlnovej funkcie - path integral (Feynman).