Stránky: 1
Ukážeme si to na funkcích dvou proměnných.
Mějme křivku o rovnici
(1) g(x,y) = 0
a funkci z = f(x,y) , která v bodě W = [u, v] křivky (1) nabývá vzhledem k této křivce svého lokálního extrému f(W)
a nechť jsou splněny i další předpoklady věty o L.m. Dejme tomu, že rovnicí
(2) f(x,y) = f(W)
je určena křivka - tato pak rovněž prochází bodem W. Rovnice
grad f(W) = k* grad g(W)
doslova říká, že normálový vektor křivky (2) v bodě W je rovnoběžný s normálovým vektorem křivky (1) v tomtéž bodě.
Takže obě křivky mají v bodě W společnou tečnu a tudíž nenastává situace, aby se křivky protínaly pod nějakým nenulovým úhlem.
Taková situace by totiž nutně znamenala, že v nějakém okolí bodu W je po jedné straně křivky (2) (např. nalevo od ní) f(x,y) > f(W),
zatímco po její druhé straně (tedy napravo od ní) f(x,y) < f(W), takže pokud by se bod [x,y] pohyboval po křivce (1), pak
přechodem přes bod W by výraz f(x,y) - f(W) měnil znaménko, což je ve sporu s předpokladem, že v bodě W nastává extrém.
Toto je pouze názorná idea, provést korektní důkaz obecné věty do technických podrobností není úplně snadné.
Offline
Rád bych se ještě zeptal ohledně začátku důkazu: předpokládáme, že první podmínka (nulovost gradientu) neplatí, tedy chceme aby platila druhá podmínka:
Předpokládáme tedy nenulovost
.
Pak nerozumím tvrzení, že pokud by tato parciální derivace byla nulová, pak by muselo být
a celý další postup by byl stejný až na výměnu
a
.
Offline
Stránky: 1