Matematické Fórum

Ano.

Paralelně. Sériově by nedávalo smysl, jsou nevodivé:-)

Typické použití:
- Vyrovnávání pulzního napájení. Např. z usměrňovače jde přerušovaný proud, kondenzátor pak spotřebič živí v mezičase. Typicky stovky µF až několik mF.
- Vyrovnávání impulzní zátěže. Např. digitální integrované obvody typicky odebírají velmi krátké pulzy relativně velkého proudu při překlápění úrovní. Typicky 100 nF u každé napájecí nožičky každého IO, často kombinace více hodnot, čím rychlejší obvody tím více. Třeba 100 pF, 1n, 10n, 100n a 1µ. Jeden mobil, nebo PC obsahuje desítky až stovky kondíků 100n.
- Vyrovnávání nabíjení/vybíjení u akumulátorových pohonů, např. roboti a elektromobily. Kapacita F až kF.

Davisek napsal(a):

↑ KubJon:

V obou případech.

Sériově v ten moment, kdy potřebjeme nižší kapacitu kondenzátoru, než máme.
Naopak paralelně když potřebujeme zvýšit kapacitu.

Myslím, že skutečné důvody sériového či paralelního spojování kondenzátorů jsou úplně jiné, než že zrovna takové "nemáme". Když vyrábím zařízení, tak si nakoupím takové součástky, jaké potřebuji (pokud existují a jsou dostupné).
Je určitě jednodušší koupit jeden kondenzátor 100nF než používat 2x50nF.

Ale pro použití vícero kondenzátorů mohou existovat i technické důvody:

1) Potřebujeme aby vydržely vysoké napětí. S tím je docela problém, napětí, zejména u elektrolytických kondenzátorů, je vždy omezené. Běžné jsou 500V, myslím že i 1000V, ale pak už je to docela rarita. No a sériovým pospojováním kondenzátorů se jejich výdržná napětí sčítají (i když jsou s tím problémy a musíme zpravidla použít jetě nějaké paralelní rezistory, aby se nám napětí rozdělilo rovnoměrně i v ustáleném stavu).


2) Když potřebujeme nízký tzv ekvivalentní sériový odpor (ESR). To je třeba příklad filtrace spínaných zdrojů - kondenzátor se nechová jako ideální kondenzátor, to by měl na vysokých frekvencích odpor blízký nule. Jenže on nemá, má třeba ohmy či desítky mili-ohmů, a když chceme aby měl méně, můžeme je zapojovat paralelně.

3) Na plošných spojích dáváme často kondenzátory paralelně - jenže ony nejsou všechny na jednom místě, jsou "rozházené" po celé desce, protože ty spoje mezi nimi ve skutečnosti nejsou spoje s nulovým odporem, nýbrž úseky vedení, a kondenzátor splu s 30cm dlouhým přípojným vedením se už na vyšších kmitočtech vůbec nemusí chovat jako kondenzátor. Takže si umisťujeme kondenzátory co nejblíže míst, kde je potřebujeme, a to že jsou spojeny paralelně - na VF vlastně nejsou, jeden tak nějak skoro neví o tom druhém.


4) A samozřejmě, když chceme dosáhnout nějakou extrémně vysokou kapacitu, tak nám nic jiného než spojovat existující kondenzátory paralelně nezbude.


5) Taky si vzpomínám, že když jsme zamlada stavěli vysílačky, dala se spojováním různých kondenzátorů kompenzovat jejich teplotní závislost. Zkombinováním vhodných kondenzátorů s kladnou a zápornou teplotní závislostí šlo (po nezměrném úsilí) dosáhnout téměř nulové teplotní závislosti.

6) Na principu nabití paralelně spojených kondenzátorů a jejich následném přepojení do sériového spojení pracuje také
Marxův generátor vysokého napětí.

↑ edison:
Už jsi to někdy stavěl, ten Marxův generátor ?