Matematické Fórum

Možná je to celé komplikovanější a důvodů, proč "je v noci tma" se najde více.

Jde hlavně o to, že ještě za Einsteinových časů se tak nějak mělo za to, že vesmír se v čase nemění, že tam je tak nějak "odjakživa".

Rovnice obecné teorie relativity, které Einstein objevil, však takovou variantu nepřipouštějí. Sám Einstein, pokud vím, se pokoušel provést jejich úpravu tak, aby statický vesmír umožňovaly (doplnil do nich kvůli tomu člen s kosmologickou konstantou), když se pak potvrdilo, že vesmír se nejspíš rozpíná, tak jej zase zrušil...(později byl opět doplněn, dodnes je to otevřená otázka).

Pokud bychom tedy uvažovali statický vesmír, a hvězdy, které v něm svítí odjakživa, dostali bychom ten Olbersův paradox.

Pokud ovšem hvězdy nevítí věčně, nýbrž někdy začaly, tak potom samozřejmě "do hry" vstupuje ještě ta vzdálenost, to, že od vzdálených hvězd světlo ještě nemuselo na zem doletět.

Rozpínání vesmíru to ještě dále komplikuje, jednak dochází k tomu rudému posuvu (a předpokládám, že se tím i snižuje energie toho světla, ale úplně jistě to nevím), ale také (a to je možná nejdůležitější) - od velmi vzdálených hvězd k nám světlo už nedoletí nikdy.

Ano, v rozpínajícím se vesmíru existuje něco jako "obzor událostí", a co je za ním, o tom se už nikdy nedozvíme. Prostě - vzdálenost mezi těmi věcmi za obzorem a námi se s expanzí vesmíru zvětšuje rychleji, nežli dokáže letět světlo.

Takže - to že je v noci tma, je jednoduchý důkaz, že vesmír statický není. Co všechno není statické, to už je otázka, na kterou nemusí být úplně jednoduchá odpověď.

Pokud jde o ty velmi vzdálené "věci" ve vesmíru - nechci psát hvězdy, protože na takovou vzdálenost hvězdy zpravidla nerozlišíme - on je docela problém něco takového pozorovat. Většinu výhledu nám totiž zakrývají tzv. blízké galaxie. Jen velmi vzácně se podaří mezi nimi nalézt skulinku, kterou je vidět až do nejvzdálenějších koutů vesmíru.

Jedno takové místo je třeba Hubbleovo hluboké pole

ops