Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Zdravím,
předem se omlouvám za nejspíš zmatený dotaz (TR není mým hobby :))
Podle TR dochází vlivem pohybu pozorovatele k odklonu jeho řezu současnosti v časoprostoru.
Pro hodně vzdálené objekty by to mělo fungovat i při relativně malých rychlostech.
Napadlo mně, jestli se někdo zabývá možností ověření tohoto předpokladu ?
Myslím tím třeba pozorování vzdáleného objektu při pohybu Země směrem k němu a naopak.
Nevím jestli by tato rychlost a naše možnosti pozorování stačily na nějaký pozorovatelný posun ? Otázka taky je, jaký objekt by se na něco takového dal použít (napadá mně supernova nebo nějaká srážka - viz třeba nedávno srážka černých děr). Že by se pozorování při pohybu Země směrem k objektu následně pozorovalo znova při pohybu Země směrem od objektu (rovina současnosti je otočena více směrem zpět v čase).
Nebo mám v mojí úvaze nějakou principielní botu ? Není mi např. jasné, jak se v tom uplatňuje vzdálenost, resp. čas potřebný na přenos informace od pozrovaného objektu k nám.
Offline

↑ bh69:
Naklánění linie současnosti pozorovatele nemá přímý vliv na to co pozorovatel aktuálně "vidí". Ten pouze přijímá signály (šířící se rychlostí světla), které vzdálený objekt vyslal v minulosti a maximálně jsou ovlivněny relativistickým Dopplerovým jevem.
Takže, je sice pravda, že když mě míjí kolega na kole, který jede směrem k nějaké vzdálené galaxii, tak pro něj je "současná" nějaká událost v galaxii, zatímco pro mne leží tato událost v budoucnosti té galaxie (i mé) .
Bohužel kvůli omezené rychlosti šíření signálů (ono je to zjednodušené, kdyby totiž rychlost signálů byla neomezená, i linie současnosti by byly jiné a přestaly by se naklánět) toto nelze prakticky využít a oba vidíme tentýž signál vyslaný z galaxie kdysi v minulosti.
Offline

↑ bh69:
Jistě, Dopplerův jev se běžně měří. Jde ale čistě o vliv vzájemné rychlosti. Se sklonem linie současnosti to přímo nesouvisí.
Offline
Jasně, mně právě šlo o to jestli se to v něm projeví - jestli se zjistí jiný než by odpovídalo čistě jenom rychlosti. I když ono je to všechno tak provázaný ... Tohle si nějak názorně představit asi nejde, i kdyby si člověk udělal na mozku uzel :)
Offline
Přímo to asi experimentálně otestovat nedá. Ale lze to trochu demonstrovat na některých situacích.
Představ si částici kosmického záření dopadající na povrch země - tedy prolétající atmosférou. Tato částice má obrovskou energii, pohybuje se tedy téměř rychlostí světla (nebudeme teď řešit, jak moc "téměř").
Nicméně, než prolétne 30km vysokou vrstvou atmosféry, trvá to asi 0.1ms, tedy 100us. To je docela dlouhá doba, a země se za tu chvíli znatelně pootočí. Pokud si věch chceme trochu zjednodušit, představíme si, že se vrstva atmosféry posunuje, a to rychlostí v řádu 360x60 námořních mil za 24 hodin, což je tedy v řádu 0.5m/s, 0.5mm/ms, tedy 0.05mm za tu dobu, než částice proletí atmosférou.
Není to mnoho, nicméně je to normální měřitelná velikost. Navíc nic nebrání tomu si představit, že se vrstva atmosféry pohybuje rychleji, třeba i 1000x, tedy 500m/s, pak by to už byla vzdálenost půl metru, než částice proletí atmosférou.
(doufám, že tam nemám někde nějakou chybu v těch převodech)
A teď na to koukněme z pohledu té částice. Tj. částice stojí a zem se k ní blíží téměř rychlostí světla. Vzhledem k tomu, že jsou vzdálenosti lorentzovsky kontrahované, není (z pohledu částice) vrstva atmosféry silná 30km, ale třeba jen desetinu milimetru. Vše záleží na tom, jak rychle částice letí, není tam žádné omezení. A teď ... atmosféra se musí během toho, než jí proletí ta částice posunout o toho půl metru. V příčném směru k žádné kontrakci nedochází.
Jenže to není možné, protože to by musel být boční pohyb atmosféry vysoce nadsvětelnou rychlostí, aby stihl urazit půl metru za dobu, za kterou v podélném směru uletí světlo jen nějakou tu desetinu mm.
No a trik je právě v tom "náklonu časové osy". Pokud bychom jednotlivým vrstvám atmosféry přiřadily nějakou "nulu" ve směru jejich pohybu, a řekli, že z pohledu země mají svoji nulu všechny "stejně", tj nad sebou, v každém časovém okamžiku, z pohledu částice už to tak nebude. Z pohledu částice - čím je vrstva více vzdálená, tím dříve (nebo později, to teď nevím) se začala pohybovat. Takže jsou jednotlivé vrstvy vůči sobě jakoby posunuté.
Offline
Děkuju, zajímavý myšlenkový experiment. I když nemůžu tvrdi, že by mi moc pomohl v tom jak si to představit. Otázka je, jestli je problém v tom, že to málo chápu a nebo v tom, že se to prostě vůbec představit nedá. Už proto, že ty představy si člověk pořád nějak cpe do fixního newtonovského prostoru a ta představa toho "pokrouceného" časoprostoru je mimo naše možnosti, i když se nějak zjednoduší (třeba na 2+1 dimenze místo 3+1).
Chápu správně, že v TR je všechno popisováno vždy relativně k pozorovateli, tj není to model reality jako takové, ale toho jak se jednomu pozorovateli jevi z jeho pohledu, který je omezený naší schopností vnímat 3+1 rozměr ? Takže to, že rychlost (a zrychlení/gravitace) ovlivňuje naše vnímání časoprostoru nejspíš znamená, že rychlost určuje nějaký "výřez" z vícdimenzionálního prostoru ? Předpokládám, že takové teorie existují, dospěl někdo aspoň matematicky k nějakému řešení, které by vedlo k chování odpovídajícmu TR ?
Offline
↑ bh69:
Nejčastější problém bránící pochopení STR (a nejspíš je to i tvůj problém) je představa "nějakého pozorovatele", který se "někde nachází".
Nic takového teorie relativity nepřipouští. Nepřipouští pozorování "na dálku" (odborně se tomu říká tuším "nelokální měření".) I když se v STR často mluví o "pozorovatelích", je tím myšleno něco úplně jiného.
K tomu, abychom dokázali pochopit STR si musíme umět představit, jak provádíme určování polohy v časoprostoru. Musíme si umět představit, že v každém bodě prostoru se vyskytují jedny (malinkaté) hodiny, které odměřují čas (jen v tom bodě, kde se nacházejí). Navíc si musíme umět představit, že takovýchto systémů prostorů vyplněných hodinkami může existovat i více, a navzájem se vůči sobě pohybují.
Tenhle prostor plný hodin - to je přesně to, co se v STR nazývá "pozorovatel". Tenhle "pozorovatel" dokáže zaznamenávat jen tzv. události. Událost je něco, co má svoji polohu v prostoru i v čase (co se někdy a někde stane). Takže srážka dvou aut je událostí (někde a někdy), auto stojící na parkovišti událostí není (nemá to polohu v čase, stojí tam pořád).
Pokud "provádíme pozorování" znamená to, že časovou souřadnici události odečteme na těch hodinách, které se nachází tam, kde k události došlo. To je celý trik. Hodiny v každém bodě prostoru - to je základní podmínka. Neexistuje nic jako univerzální čas pro celý prostor, každý bod musí mít svoje hodinky. Neexistuje žádný "pozorovatel ve středu souřadné soustavy, který by to všechno viděl".
Je tu ještě jedna věc - všechny hodiny v rámci jedné soustavy musejí být tzv synchronizované. Musejí "ukazovat stejně". Nechce se mi to tu teď rozebírat, není to úplně triviální, ale lze je synchronizovat pomocí světelného záblesku (který se šíří vždy rychlostí c).
Dál už je to snadné. Pokud "vedle sebe" položíme dvě soustavy, které se navzájem pohybují (ve skutečnosti je nemůžeme položit vedle sebe, obě zabírají celý prostor), v obou jsou synchronizované hodiny, tak pokud porovnáme časové údaje hodin jedné a druhé soustavy, zjistíme, že stejný čas neukazují. Jejich rozíl bude tím větší, čím větší bude vzdálenost (třeba od počátku souřadné soustavy).
Ve vhodných jednotkách (ve kterých vychází rychlost světla rovna jedné) bude rozdíl časů podle Lorentzovy transformace
a pro malé rychlosti dokonce
Nemá to žádnou hlubší příčinu a nelze to z ničeho odvodit...je to (z dnešního pohledu) úplně fundamentální vlastnost přírody. Neplyne to z žádné jiné známé fyzikální teorie.
Offline
bh69 napsal(a):
Chápu správně, že v TR je všechno popisováno vždy relativně k pozorovateli, tj není to model reality jako takové, ale toho jak se jednomu pozorovateli jevi z jeho pohledu, který je omezený naší schopností vnímat 3+1 rozměr ?
Tohle je úplný nesmysl, takto to mohou tvrdit akorát filozofové, co do toho vůbec nevidí.
STR je přesně model reality, a není to omezené žádným "pozorovatelem". Jediný trik je v tom, že ta realita má vícero podob, ale všechny jsou rovnocené. A STR má způsob, jak je mezi sebou převádět. Žádná z nich není omezenější než ta druhá, a ani všechny dohromady nejsou o nic víc "neomezené" než když vezmeme jen jednu z nich. Jde jen o to, že neexistuje jen ta "jedna realita", jak by řekli filozofové. Namísto "nejvyšší reality" nastoupily tzv. symetrie fyzikálních zákonů.
A tyhle symetrie existovaly i před objevem STR, jen se tomu nepřikládala žádná velká pozornost. Jedna ze symetrií je třeba symetrie vůči poloze v prostoru. Neexistuje žádný skutečný "střed světa", počátek souřadné soustavy. V každém bodě prostoru platí stejná fyzika. Když postavíme zařízení tady a tamhle, bude fungovat úplně stejně. To samé je s časem, natočením v prostoru a také symetrie vzhledem k pohybu konstantní rychlostí. Ale i ta existovala už před objevem STR. Už dávno před tím byla známá tzv. Galileova transformace, jenže ta jaksi nezachovává rychlost světla. Jediné, co udělala STR v principu nového je, že trochu zmodifikovala tu Galileovu transformaci - a v rámci toho se ukázalo, že poloha v prostoru a v čase jsou mnohem více provázané, než se původně myslelo. Ale jinak to zase není takový zázrak, za jaký se to občas považuje. Jen je nutné (o tom je celý předchozí příspěvek) se smířit s představou, že čas musíme měřit v každém bodě prostoru, že nemůžeme mít jen jedny hodiny (třeba v kapse) a myslet si, že si s tím vystačíme pro celý svět.
bh69 napsal(a):
Takže to, že rychlost (a zrychlení/gravitace) ovlivňuje naše vnímání časoprostoru nejspíš znamená, že rychlost určuje nějaký "výřez" z vícdimenzionálního prostoru ? Předpokládám, že takové teorie existují, dospěl někdo aspoň matematicky k nějakému řešení, které by vedlo k chování odpovídajícmu TR ?
Žádné takové teorie neexistují.
(a pokud máš na mysli něco jako strunové či smyčkové teorie, tak ty ještě věda oficiálně neuznala, a ani brzo neuzná, protože ještě nikdo netuší, jak podle nich vůbec něco předpovědět - a každopádně, tady to asi nemá smysl řešit)
Offline
Jak jsem upozronil hned na začátku, nejsem fyzik a RT není moje hobby, takže se omlouvám za zmatené představy a chybnou terminologii .. Místo pozorovatel jsem asi měl použít "vzhledem k zvolené inerciální soustavě" ?
> ta realita má vícero podob, ale všechny jsou rovnocené
no právě - nějak to ale je všechno spojené dohromady, proto mi přijde celkem logické hledat nad "naším" časoprostorem něco co to právě propojuje.
Offline
bh69 napsal(a):
> ta realita má vícero podob, ale všechny jsou rovnocené
no právě - nějak to ale je všechno spojené dohromady, proto mi přijde celkem logické hledat nad "naším" časoprostorem něco co to právě propojuje.
To je právě ta filozofická představa (skoro bych řekl Platónovská) - že někde "v pozadí" existuje nějaká vyšší pravda. Jenže tak to není (alespoň z pohledu vědy - tedy toho, co lze experimentálně ověřit).
Je to přesně naopak - NEMOŽNOST NALEZENÍ TÉ "VYŠŠÍ PRAVDY" je přírodním zákonem. Všechny soustavy jsou rovnocené a není ani žádná "privilegovaná soustava v pozadí".
Offline
Ale každá částice přece nemá svůj vesmír ? Minimálně se ty jejich vesmíry (časoprostory) vzájemně prolínají a interagují. To co popisuješ by pak vedlo k něčemu jako, že všechno je nějaká "simulace", kde "realita" je definována pro každou částici, která si "nese" nejenom informaci hodnotě času a o své poloze v prostoru, ale přímo vlastní čas a prostor sám - což už se ale sakramentsky blíží k tomu zavrženému pozorovateli :-) Ale už jsem se do toho asi dokonale zamotal ..
Offline

bh69 napsal(a):
Jasně, mně právě šlo o to jestli se to v něm projeví - jestli se zjistí jiný než by odpovídalo čistě jenom rychlosti. I když ono je to všechno tak provázaný ... Tohle si nějak názorně představit asi nejde, i kdyby si člověk udělal na mozku uzel :)
Představit si to lze snadno, jenom je třeba ze 3 prostorových dimenzí minimálně 1 odebrat (lépe 2). Pro názornou představu slouží Minkowského diagram, kde lze jednoduše znázornit jak linie současnosti, tak vše ostatní potřebné.
Offline
bh69 napsal(a):
Ale každá částice přece nemá svůj vesmír ? Minimálně se ty jejich vesmíry (časoprostory) vzájemně prolínají a interagují.
Vesmír a časoprostor není to samé. Vesmír, ať už je to co je to, je ten prostor kolem nás, vyplněný nějakými věcmi...
Časoprostor je matematický nástroj, jak popisujeme polohu věcí ve vesmíru. Časoprostor je souřadný systém, který jsme si zavedli. Musíme jej s něčím spojit, třeba s nějakým zvoleným referenčním tělesem. A protože je náš vesmír plný těles, můžeme s každým z nich dle libosti spojit souřadný systém. Takže můžeme mít souřadných systémů kolik chceme. Není to nic skutečného, je to jen myšlenková konstrukce. Reálné (mající fyzikální význam, jako že to jde změřit) jsou jen vzdálenosti těles mezi sebou, v prostoru (a obecně i v čase, když jde o události).
Může se o tom filozoficky diskutovat, co přesně znamená pojem "časoprostor", ale o pojmu "časoprostorová souřadnice události" žádná diskuse není, to jsou prostě nějaká čísla, co jsme změřili a napsali si na papír. To není nic, co by "skutečně existovalo".
A zatímco souřadných systémů si můžeme zvolit kolik chceme, a v každém z nich mají tělesa jiné souřadnice, jejich vzdálenosti jsou pořád stejné. Ty na zvoleném souřadném systému nezávisejí.
V tomto smyslu je to třeba chápat.
Pokud se mluví o teoretické fyzice, tak se na to snadno zapomene, že ten souřadný systém musí být s jedním z těch těles ve vesmíru spojený. Ale pokud chceme provést nějaké reálné měření, tak to udělat musíme.
Offline
> souřadný systém musí být s jedním z těch těles ve vesmíru spojený
A to je o co mi asi jde - jak to propojit a predstavit si to ne izolovane pro jedno teleso a jeden bod, ale pro obe (3,4,5... atd) soucasne. "Videt" jak to cele funguje.
DIky za to navedeni na Minkovskeho, musim to nejak vstrebat, coz asi bude delsi :-) Zatim, ale nemam pocit, ze by to vedlo k tomu co chci, protoze se to zase vztahuje k tomu jednomu objektu a bodu. Není to ten globální pohled "shora".
Jinak kdyz jsem byl kritizovan, ze pouzivam termin pozorovatel, tak v podstate vsechna videa nebo texty co jsem na webu nasel s timhle terminem bezne operuji.
Offline
bh69 napsal(a):
> souřadný systém musí být s jedním z těch těles ve vesmíru spojený
A to je o co mi asi jde - jak to propojit a predstavit si to ne izolovane pro jedno teleso a jeden bod, ale pro obe (3,4,5... atd) soucasne. "Videt" jak to cele funguje.
Jenže takto to nefunguje. Bez souřadného systému nelze matematicky formulovat fyzikální zákony. A když říkám "nelze", tak myslím, že na to dosud nikdo (ani z nejchytřejších lidí) nepřišel. Takže je extrémně nepravděpodobné, že se to podaří tobě, spíš to může dopadnout tak, že se zařadíš do skupiny "lidových myslitelů - internetových odpůrců vědy". Což bych zrovna nerad...
Je to trochu jinak - fyzikální zákony, myslím tedy jejich matematický zápis, mají takový tvar, který NEZÁVISÍ NA ZVOLENÉM SOUŘADNÉM SYSTÉMU. Takže je jedno, jaký souřadný systém si zvolíme. Ale pokud chceme spočítat nějakou skutečnou předpověď, tj číselný výsledek, nějaký si nakonec zvolit musíme. Jedno jaký, ale musíme.
Není to vlastnost jen teorie relativity, platí to pro všechnu fyziku. Třeba jen takové obyčejné sčítání sil.
Chceme li v prostoru matematicky popsat sílu, potřebujeme na to vektor - trojici čísel představující složky síly ve směru os x, y, z. Takže máme
Když sčítáme síly, tak můžeme psát 
Ale znamená to, že sčítáme jednotlivé složky vektoru síly.
Nemusíme se starat o nějaký souřadný systém, alespoň do chvíle, dokud tam máme písmenka. Dokonce můžeme na papíře sčítat síly graficky a souřadný sytém také nepotřebujeme.
Pokud ale chceme popsat nějakou skutečnou sílu, tak si nějaký souřadný systém zvolit musíme. Ve vesmíru není žádný "směr x, směr y, směr z". Všechny směry jsou stejně dobré, musíme si to zvolit. Jedno jak, ale musíme. Trik je v tom, že čísla, které nám popisují sílu, na souřadném systému ZÁVISEJÍ. Ta samá síla bude mít v každém souřadném systému jiné složky, které lze mezi sebou převádět - je na to takzvaná "rotační transformace".
Takto to je, v STR je to úplně stejně, akorát že časoprostorové vektory obsahují ještě 4. složku, časovou, takže máme x, y, z, t. A ta "rotační transformace" je trochu složitější.
bh69 napsal(a):
DIky za to navedeni na Minkovskeho, musim to nejak vstrebat, coz asi bude delsi :-) Zatim, ale nemam pocit, ze by to vedlo k tomu co chci, protoze se to zase vztahuje k tomu jednomu objektu a bodu. Není to ten globální pohled "shora".
Tímle nemá smysl se zabývat, dokud nepochopíš, co jsem napsal nad tím. Mikowsky jsou jen technické detaily toho výše uvedeného. Raději to nejdřív pochop na normálních vektorech (síla, rychlost, poloha) než se pustíš do časoprostoru.
bh69 napsal(a):
Jinak kdyz jsem byl kritizovan, ze pouzivam termin pozorovatel, tak v podstate vsechna videa nebo texty co jsem na webu nasel s timhle terminem bezne operuji.
To tak není, já nikoho nekritizuji, jen nejsi první, co se na teorii relativity ptá, a všichni mají skoro ty samé problémy. Jako třeba představu "pozorovatele" co se někde nachází a všechno "vidí". Takováhle představa je s STR přímo neslučitelná. Já za to nemůžu, že se to všude takto píše. Je to obecný problém, že většina toho, co je napsána, byla napsána proto, aby dotyčný ukázal, že tomu sám rozumí, a né proto, aby to pochopil někdo další.
Takže ještě jednou závěrem - neexistuje popis fyzikálních zákonů který by nepotřeboval vztažnou soustavu (souřadný systém). A jeho hledáním jen maříš svůj drahocený čas. Existuje jen popis fyzikálních zákonů, který NEZÁVISÍ na zvolené vztažné soustavě.
Proto se to také nejspíš jmenuje "teorie relativity" - teorie toho, jak se provádí transformace mezi jednotlivými vztažnými soustavami. Na tom je celá postavená. Žádná teorie, která by vztažné soustavy nepotřebovala, neexistuje.
Offline
MichalAld napsal(a):
Jako třeba představu "pozorovatele" co se někde nachází a všechno "vidí". Takováhle představa je s STR přímo neslučitelná. Já za to nemůžu, že se to všude takto píše.
Takhle se to ale všude nepíše. Na slovu pozorovatel ani pozorovateli jako takovém nic špatného není. Teprve ta myšlenka, že nějaký pozorovatel je lepší než ostatní je špatná. Z diskuze výše toto neplyne a může to mást. Nějaký pozorovatel v těch úvahách naopak alespoň implicitně být musí, jinak by totiž nešlo nic měřit a nebylo co porovnávat s teorií.
Offline
↑ LukasM:
No jo, to je věc názoru.
Nevím, jak ostatní, ale já, když slyším slovo "pozorovatel", tak si automaticky představím více nebo méně exotického človíčka, opatřeného zrakovými orgány, který se NĚKDE nachází a VIDÍ vše, co se kolem děje. Tohle je samozřejmě úplně špatně, to vede na představu "pozorování něčeho z dálky".
Ale já samozřejmě nemám patent na rozum, a je klidně možné, že většina řádných občanů této země si pod slovem "pozorovatel" představí něco, co zabírá celý prostor až do nějaké téměř nekonečné vzdálenosti a v každém bodě to má malý přístroj pro měření času a zaznamenávání událostí.
Pokud tedy má takový pozorovatel né jen 2 oči, ale oko (a hodinky) v každém bodě prostoru, tak je to samozřejmě vše v pořádku.
Offline
MichalAld napsal(a):
človíčka, opatřeného zrakovými orgány, který se NĚKDE nachází a VIDÍ vše, co se kolem děje. Tohle je samozřejmě úplně špatně,
Takhle se to snad vysvětluje všude, včetně klasik typu Úvod do moderní fyziky. Jen je tam samozřejmě popsáno, jak se to v relativistickém případě liší od běžné zkušenosti. Co je teda špatně?
Offline
↑ edison:
No to že vidí něco, co se stalo někde jinde (v dálce a tím pádem i v minulosti). To je ale špatně.
Né že by takový človíček nemohl existovat a dostávat zprostředkované informace. Ale to neodpovídá tomu, s čím se v STR pracuje jako s časoprostorovou souřadnicí.
Abychom měli správnou představu, co to ten bod (či vektor) x, y, z, t znamená, musíme si v každém bodě x, y, z, představit také ty hodiny. V každém bodě jiné, to je principiální, protože na tom, kde se ty hodiny nacházejí záleží, co budou ukazovat.
Ten človíček musí mít prostě oči všude, po celém prostoru, aby se, když "zahlédne" nějakou událost, mohl IHNED podívat na hodinky v místě té události, a poznamenat si i čas.
No, úplně správné by bylo, že by človíčci žádné hodinky neměli, ale jak, jak jsou v každém bodě prostoru byli i v každém bodě času. Tj v 5:00 by to byl jiný človíček než v 5:01. Ale to se nám, lidem představuje dost špatně. Dostat se od okna ke dveřím považujeme za "pohyb v prostoru", ale dostat se od 16:00 k 16:20 tak nějak nejsme zvyklí považovat za "pohyb v čase". V rámci matematiky STR je to ale to samé.
Človíčci jsou samozřejmě pitomost, důležité jsou jen ty jejich polohy v prostoru a čase. Ale je to vlastně jediný opravdu korektní způsob, jak na to nahlížet, který je v souladu s tím, jak to počítáme.
Nám to přijde normální, když řekneme že z parapetu v sousední místnosti spadl květináč .. koukneme na hodinky, je 13:35 a pak tam otočíme pohled a vidíme, kde se to stalo.
Jenže když je to hodně daleko (parapet je někde v galaxii Andromedě), nemůžeme kouknout na hodinky a myslet si, že nějak "dopočítáme" v kolik se to stalo hodin. To se nám může podařit, ale také nemusí. Protože my nevíme, kde se to stalo. To může vědět jen ten človíček, který u toho zrovna stál, a on se musí kouknout na svoje hodiny. Na naše nevidí, ty jsou moc daleko...
Všechny ty úvahy, že se někde něco stane, a pak letí světelný signál sto let až k nám (k pozorovateli) ... ve výpočtech STR nic takového není. Tam je jen x, y, z, t ... a my bychom měli chápat, co to znamená.
Krásně je to vidět na té dilataci času... jedny hodiny jdou rychleji než druhé, a druhé než ty první... jak tomu může někdo rozumět? Když se ale řekne, že pomaleji jdou ty hodiny, co jsou stále ty samé, zatímco ty co jdou rychleji jsou pokaždé jiné (ty co "prolétají" kolem nás), tak to najednou dává smysl. Nebo teda to aspoň nevypadá jako nesmysl.
(možná to říkám naopak....)
Offline
Jenom pro jistotu, že ti je jasná odpověď na tvojí původní otázku:
Když půjdeš krokem, otočíš se o 180° a půjdeš opačným směrem, tak v okamžiku tvojí otočky ve tvojí souřadné soustavě poskočí čas na (dostatečně) vzdáleném místě (které se nachází za tebou předtím, než se otočíš) o velmi dlouhou dobu do budoucnosti. Nemůžeme to ale pozorovat přímo, protože světlo letí pouze rychlostí světla (takže, jak se změnilo něco, co se od nás nachází x miliard světelných let, uvidíme až za x miliard let).
Musel bys jít po dobu
stále stejným směrem, krokem. Pak se otočit, jít zpátky a za dobu
by sis všiml, že v okamžiku tvého otočení ve tvé souřadné soustavě na místě vzdáleném
poskočil čas o
let do budoucnosti.
Problém je samozřejmě v tom, že
,
,
a
jsou tak nesmyslně vysoká čísla, že to nikdy při chůzi krokem nikdo pozorovat nebude. (Ale možná to jednoho dne půjde pozorovat při letu kosmickou lodí.)
Offline
Jasně - a v okamžiku kdy ke mně doletí ta informace, která odpovídá řezu současnosti v momentu mojí "otočky" v (z mýho pohledu teda v mojí daleké minulosti), dojde k tomu "švenknutí" (otočení řezu současnosti), který by se podle rychlosti mojí otočky (zpomalení a zrychlení v opačném směru) projevil tím dopplerovským efektem. Chápu to správně ?
Díky za perfektní poznámku.
Offline

bh69 napsal(a):
Chápu to správně ?
Tak to bohužel není.
Na přiloženém obrázku jsou žlutě nakresleny signály ze vzdálené galaxie. Je vidět, že jediný pozorovaný efekt je Dopplerovská zvýšení frekvence přijímaných signálů v okamžiku otočky (prostě se začnu přibližovat). Žádné "švenknutí" nikdy pozorované nebude. Na základě změny sklonu mých linií současnosti ale mohu spočítat, kolik času uběhne ve vzdálené galaxii během mé otočky, a ten "skok" tam bude.
Offline