Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Stránky: 1
Zdravím, ono jde tak spíše o historickou otázku, wiki nepomohla a nenenapadá mě, jak bych mohl googlit.
Vcelku přirozený tvar zbytku je integrální, ten přímo vyplne z odvození Taylorova polynomu přes per partes. (šlo by to vůbec jinak?)
kde
značí (n+1).tou derivaci.
Integrál je samozřejmě celý natěšený na ...zintegrování. To se dá, zdá se, nekonečně mnoha způsoby, ale na wiki jsou dva.
Lagrangeův tvar zbytku 
ξ v [a,x]
a Cauchyho tvar zbytku
ξ v [a,x]
Cauchyho tvar zbytku se dá dokázat pomocí elementární a esenciální věty O střední hodnotě diferenciálního počtu, tedy Lagrangeovy věty o střední hodnotě.
Tedy, že pro spojitou a diferencovatelnou f existuje takové c v [a,b], že 
Zároveň se zdá, že k odvození Lagrangeova tvaru zbytku potřebuju Zobecněnou větu o střední hodnotě diferenciálního počtu, tedy Cauchyho větu o střední hodnotě
.
A volbou vhodné funkce g se dá odvodit Cauchyho i Lagrangeův tvar. (Což nepřekvapuje, protože Langrangeova věta o střední hodnotě je nakonec jen důsledkem Cauchyho věty)
A tak se mi to zdá podivné. Lagrange musel 'svou' (je přeci nás všech :) ) větu publikovat před Cauchym, protože později by jeho výsledek neměl žádnou cenu.
Tedy je i celkem rozumné, že Lagrangeův tvar zbytku musel být na světě dříve než ten Cauchyho.
Přecijenom: Lagrange (1736 - 1813) a Cauchy (1789 -1857), Tak že by Cauchy do svých 23 let stihl 'pokořit' svého učitele(to je jak z nějakého filmu s Brucem Lee) zobecněním jeho věty, učitel Lagrange by zobecněnou větu použil k odvození zbytku Taylorova polynomu n-tého řádu, a protože ten Cauchy byl pěkně nevděčný zmetek, tak mu ani tuto poctu nenechal a vytvořil si vlastní tvar zbytku. Možné by to bylo, ale nepravděpodobné.
On to ten Lagrange musel umět zintegrovat jinak, ale svou větu o střední hodnotě nepoužil (teda mohl, ale mi vychází jenom Cauchyho tvar). Ví někdo, jak to ten ničema udělal? Uniká mi něco fundamentálního?
(jak jsem se koukal, Lagrangeova věta o střední hodnotě je mnohem starší než Lagrange sám - důvod, proč je pojmenovaná po něm je určitě zajímavý (neví někdo?:) ), ale na věci to vlastně nic nemění.)
(teda mění, třeba cuachyho věta taky není původně od Cauchyho a tím by veškeré úvahy ztrácely smysl.)
Ono je vůbec těžké najít původní důkazy, sice elegantně to jde na jeden řádek, ale to pak není žádná sranda.
Případně i děkuji :)
Offline
↑ CzechMan:
Zdravím,
umístím sem nějaké odkazy, co by mohlo navést, asi by bylo zbytečné, abych zde zpracovavala nějakou rozsahlejší studii k tématu.
http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_calculus
seznam literatury, ze které by se možna něco našlo
pohledat, zda není český překlad Juškevič Dějiny matematiky, 3.díl - myslím, že už jsem davala odkaz (asi zde), ale asi není přeložen - ruská varianta je zde: http://eqworld.ipmnet.ru/ru/library/boo … 972ru.djvu od str. 282.
Jak to myslel Lagrange.
A co mu na to odpověděl Cauchy - asi to mezi sebou neměli dobré, jelikož ihned v předmluvě Cauchy staví své pojetí analýzy proti výženému autorovi Analytické mechaniky, ale ani neuvádí jméno Lagrange, jen takto tvrdě. A pry celé dílo Cauchy je zaměřeno na popření přístupu Lagrange.
To je jen takový nástin, snad někdo doplní. Samozřejmě, pokud bude potřeba nějakého drobného překladu z ruštiny, tak se zapojim, francouštinu přenechám kolegovi haloganovi.
Offline
Stránky: 1