Matematické Fórum

Je to jednoduché - proud vždy protéká celou smyčkou. Při nabíjení bodem 1 vpravo a bodem 2 vlevo, při vybíjení (třeba když baterku nahradíš zkratem) opačně.

Překlady:

charge - nabíjení
discharge - vybíjení
capacitor - kondenzátor

Ale pozor na kapacitor - v češtině může znamenat víc věcí:
- ideální kondenzátor v teorii obvodů. (podobně induktor je pak ideální cívka)
- špatně přeložený kondenzátor,
- drahou krabici s velkými kondenzátory a barevnými světýlky (audiofilové/autotunning),

Každopádně ještě jednou opakuji, že (alespoň do doby, než se dostaneš k radiotechnice a anténám) - proud musí téct vžycky celou smyčkou. Nemůže téci z jednoho bodu do druhého.


Totiž - ta součástka jménem kondenzátor funguje tak, že na jednu z těch plošek náboj přivádíme, a z druhé stejně velký odvádíme (můžeme též říct, že přivádíme náboj opačného znaménka). Jen takto bude kondenzátor fungovat tak jak jsme zvyklí a bude mít tu kapacitu, co je udaná.

Nic nám samozřejmě nebrání přenést nějaké elektrony jen na jednu tu destičku a na druhou nepřipojit nic. V tom případě bude mít ta elektroda ale úplně jinou (mnohem menší) tzv. vlastní kapacitu - a ta bude tak malá, že o nějakém proudu nemůže být skoro řeč.


V obvodech zamenají pojmy jako náboj či kapacita něco trochu jiného než v teorii el. pole.

Pokud mluvíme v elektrostatice o náboji, myslíme tím přímo počet třeba elektronů, které se někde nacházejí - a takovýto náboj nám kolem sebe vytváří elektrické pole.

V obvodech, když mluvíme o náboji kondenzátoru myslíme tím ten "vzájemný náboj" (nevím, jestli se takovýto pojem přímo používá) - tedy že stejný náboj na jednu elektrodu přivedeme a z druhé odebereme. Takže kolem kondenzátoru žádné el. pole není a do důsledku vzato vlastně žádný celkový náboj neobsahuje. Je to prostě náboj jedné elektrody proti druhé.


Stejně tak je to s kapacitou - v elektrostatice známe vlastní kapacitu (kapacita nabité koule) - a vzájemnou kapacitu (kapacita dvou elektrod proti sobě - za předpokladu, že náboj přenášíme z jedné elektrody na druhou). Ta vzájemná kapacita, to je to, co v obvodech nazýváme prostě jen "kapacita". Vlastní kapacitou se v obvodech (alespoň při nízkých frekvencích) nezabýváme.

Takže proud musí protékat tím kondenzátorem, protože náboj, co na jednu elektrodu přivedeme musíme z té druhé zase odebrat. V obvodech se nám náboj nemůže nikde hromadit.

Takže to co označujeme jako "náboj kondenzátoru" není ve skutečnosti ten samý náboj jako má třeba elektron.

↑ phoinix:

To máš tak ... ono to není že náboj přivedeme a pak zase odvedeme. Je to tak, že náboje přivedeme na jednu elektrodu, a odvedeme z té druhé.

Což je v důsledku úplně to samé, jako že jsme náboj PŘENESLI z jedné elektrody na druhou. To je to, co děláme s kondenzátorem v obvodu.

Technicky není možné náboj z jedné elektrody odebrat a na tu druhou jej nepřidat. Na to bychom potřebovali obrovské napětí (miliony, ale možná taky biliony voltů). Tím že náboj odebraný z jedné elektrody umístíme na tu druhou ... která je velmi blízko (ta izolační vrstva u kondenzátorů s velkou kapacitou je velmi malá) - ty náboje na elektrodách se navzájem přitahují (na jedné elektrodě je záporný a na druhé kladný) - tím pádem nám k přenesení náboje z jedné elektrody na druhou stačí mnohem menší napětí. Než na to, abychom je z jedné elektrody vzali a umístili někam úplně jinam.


Takže u kondenzátoru v obvodu vždy přenášíme náboj z jedné elektrody na druhou (přes celý zbytek obvodu) - a to je také to, čemu říkáme "náboj kondenzátoru". Tedy záporný náboj na jedné elektrodě a stejně velký kladný na té druhé.

Pokud nevíš, kde se ten kladný na té druhé vzal ... tím že jsme odebrali záporný (elektrony) z neutrálního materiálu, zůstaly tam ty kladné náboje (jádra atomů co tvoří tu elektrodu).