Matematické Fórum

Při tom beta-rozpadu získá elektron dost velkou energii. Dost velkou na to, aby odletěl z atomu někam pryč. Energie uvolněná při těchto rozpadech je řádově vyšší než při elektrostatických interakcích (nechci psát, že jsou to jaderné interakce, protože nejsou - ve skutečnosti jde o slabé interakce).

Jenže ten elektron zpravidla neletí moc daleko, hádám tak maximálně nějaké metry. Pokud to nebude ve vakuu. Postupně zpomaluje, až se nakonec zastaví.

No, jeden elektron sem nebo tam se nepozná, ale když jich bude hodně, vytvoří se nám tam elektrické pole, a to bude nabité částice přitahovat k sobě. Sice málo, ale přece. Takže pokud jsou tyhle nabité částice volné (ať už jádra nebo elektrony), budou se s k sobě postupně přibližovat, až se nakonec potkají.

Pokud nějak zabráníme tomu, aby se k sobě mohly dostat, bude nám mezi těmi oblastmi postupně narůstat napětí.

Já nemám moc představu, jak vydatné ty beta-zářiče jsou, jestli to je pár elektronů za sekundu, nebo jestli jsou schopné vyzářit nějaký skutečně nezanedbatelný náboj (teď se mi to nechce počítat). Pokud by ten zářič byl intenzivní, tak by byl schopný vyrobit i nějaké nezanedbatelné napětí.

Pokud by to bylo ve vakuu někde v zapomenutém koutu vesmíru, bude prostě ten kladný náboj zářiče narůstat do té doby, až se rozpadová energie vyrovná s tou elektrostatickou ... a elektron prostě nezíská dostatečnou rychlost na to, aby uletěl pryč a bude přitažen zpátky.