Matematické Fórum

Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.

Nástěnka
22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.

Nejste přihlášen(a). Přihlásit

#1 22. 04. 2024 14:50

check_drummer
Příspěvky: 4891
Reputace:   105 
 

Interakce částic

Ahoj.
Když přijmeme premisu, že vše je složeno z nějakých částic, tak jednou z nejzajímavějších věcí je interakce částic. Tedy že částice musí nějakým způsobem vědět o ostatních částicích a nějak na ně reagovat (přitažlivé a odpudivé síly). To asi naznačuje, že částice není jen jedno místo v prostoru, ale že "zabírá" nějakou větší část v prostoru, prostě že jde o nějakou "vlnu" (viz kvantová teorie). A pak se asi interakce těchto částic děje pomocí interakcí těchto vln.
Spíš než dotaz je toto téma k diskusi nebo k zamyšlení.


"Máte úhel beta." "No to nemám."

Offline

 

#2 24. 04. 2024 23:19

MichalAld
Moderátor
Příspěvky: 5043
Reputace:   126 
 

Re: Interakce částic

Kdyby to někoho zajímalo, klidně napíšu o tom, jak se v průběhu časů vyvíjel pohled na částice a jejich interakce celou slohovou práci.

Dneska je ale už pozdě, takže jen k dnešnímu pohledu, ke kvantové mechanice:
Protože kvantová mechanika nepopisuje pohyb částice. Kvantová mechanika tvrdí, že o "skutečném pohybu částice" nemůžeme nic vědět. Kvantová mechanika operuje s těmi svými vlnami, ale netvrdí, že ty vlny jsou skutečné - ve fyzikáním smyslu, tedy že se dá nějakým měřením zjistit, jestli tam jsou nebo nejsou. Ty vlny jsou jen na papíře, na kterém děláme výpočet, nejsou ve skutečném světě. A výsledkem celého našeho sofistikovaného výpočtu je jedno číslo, v rozsahu 0...1, tedy pravděpodobnost, že se něco stane.

všechny tady ty představy, že kvantové vlny "skutečně existují" nás spíše svádí na zcestí. Jejich existence je podobná jako je existence klasické pravděpodobnosti. Nikdo si určitě nemyslí, že než hodím kostkou, tak existuje nějaká pravděpodobnost, a v okamžiku, kdy padne číslo, tak tak pravděpodobnost "zkolabuje" a změní se na jistotu. Podobně "kolabují" i ty kvantové vlny.

Je tam teda jedna zatím né zcela pochopená věc - totiž přesně ten okamžik, kdy nám kvantová vlna zmizí a objeví se nějaká ta částice.

Offline

 

#3 25. 04. 2024 00:06

check_drummer
Příspěvky: 4891
Reputace:   105 
 

Re: Interakce částic

MichalAld napsal(a):

Je tam teda jedna zatím né zcela pochopená věc - totiž přesně ten okamžik, kdy nám kvantová vlna zmizí a objeví se nějaká ta částice.

A není náhodou částice zas jen jiná forma vlny?


"Máte úhel beta." "No to nemám."

Offline

 

#4 25. 04. 2024 00:26

MichalAld
Moderátor
Příspěvky: 5043
Reputace:   126 
 

Re: Interakce částic

Jenže my nevíme, co je částice, víme jen, že nám vletí do detektoru a její energie a hybnost (a případně spin a náboj, víc toho částice nemají) se nám rozptýlí do hmoty našeho detektoru a dokážeme je pak zaznamenat či změřit "klasickým způsobem".

Tohle hraje klíčovou roli, tady to rozptylení energie, (odborně se tomu říká disipace), prostě přeměna na teplo, zvýšení entropie. Ta nevratnost, když k tomu jednou dojde, už se to nemůže vrátit zpátky.

Ale samozřejmě - náš detektor by se měl také chovat dle kvantových zákonů. Jenže to tak úplně není. Ale myslím, že tady ten přechod od částice k makrosvětu zatím není úplně pochopený.

A matematika nám tu nepomůže - ty dva popisy jsou navzájem v rozporu.

Je to prostě jakési omezení předpovědní schopnosti kvantové fyziky. Dokáže nám předpovědět pravděpodobnost to, že nějaká částice dopadne tam a tam, s takými či makovými vlastnostmi - za předpokladu, že tu částici, když už tam dopadne, dokážeme zlikvidovat. Jak? Kvantovka tvrdí, že je to v podstatě jedno. Hlavně aby ta likvidace byla definitivní, aby se částice nemohla zase vrátit zpátky.

Má to zajímavé důsledky. Feinman třeba popisuje experiment, kdy se svazek elektronů odráží od nějakého materiálu. Když se elektron čistě odrazí, tak nelze zjistit, na které místo dopadl, kde se odrazil - a důsledkem je, že musíme brát superpozici přes všechna možná místa - což nakonec vede ke klasickému zákonu úhel dopadu rovná se úhlu odrazu.

Část elektronů se ale odrazí tak, že si s atomem prohodí své spiny. Pak už přesně víme, od kterého atomu se elektron odrazil, žádná interference přes více míst nenastává - a takto odražené elektrony jsou rozptýleny do všech směrů rovnoměrně.


A tohle se zrovna dá popsat i kvantově, protože odraz s výměnou spinu vede na bambiliony konečných stavů (i když nás nezajímají a nepotřebujeme je rozlišovat), zatímco odraz bez výměny spinu vede na jediný konečný stav. Tohle je možná celá záhada, že detektory prostě představují bambiliony konečných stavů našeho experimentu, které jsme "sloučili" do jednoho.

Protože my takhle svět vnímáme. O vodě řekneme, že má dvacet stupňů, a neřešíme, kolik možných stavů to představuje (a že je jich něco mezi bambilionem a nekonečnem). Je to prostě taková záhada, kvantovka předpovídá jen pravděpodobnost, a my tu sklínku s vodou (nebo pívem) přitom držíme v ruce. Ale fyzika prostě víc předpovídat nedokáže.

Offline

 

#5 25. 04. 2024 16:13

MichalAld
Moderátor
Příspěvky: 5043
Reputace:   126 
 

Re: Interakce částic

check_drummer napsal(a):

MichalAld napsal(a):

Je tam teda jedna zatím né zcela pochopená věc - totiž přesně ten okamžik, kdy nám kvantová vlna zmizí a objeví se nějaká ta částice.

A není náhodou částice zas jen jiná forma vlny?

Ještě k tomu - částici detekujeme vždy v nějakém konkrétním místě (a čase). Jinak řečeno, částice dokáže proletět libovolně malým otvorem. Není tam žádné omezení. I když vezmeme el. mag. vlnu o vlnové délce třeba několik metrů, její fotony (když budou mít štěstí) proletí i otvorem o průměru mikrometrů. Jasně, tyhle fotony už asi nedokážeme jako jednotlivé detekovat, ale třeba fotony viditelného světla ano.


Další příklad:
Představ si, že držíš v ruce elektron (nebo nabitou kuličku, to je jedno) a kmitáš s ním harmonicky nahoru a dolů. Vyzařuje to el. mag. vlnu, a ve směrech kolmých na osu toho kmitání je ta vlna symetrická. Žádný ze směrů není preferovaný, do všech stran jde stejná el. mag. vlna. Což tedy znamená, že do všech stran "letí" stejná pravděpodobnost, že tam byl vyzářen nějaký foton. Jenže - když intenzita vyzařování bude slabá, vyzáříme třeba jeden foton za hodinu. Takže vlnu jsme vyslali do celého prostoru, ale foton jen někam. Jen nevíme kam.

No, existují sofistikovanější experimenty ze kterých plyne, že o směru, do kterého byl vyzářen foton se rozhodne až ve chvíli, kdy foton zachytíme, a né ve chvíli, kdy byl vyzářen. Jinak řečeno, ten směr opravdu neexistuje, foton nikde není, přesněji neexistuje způsob jak se dozvědět, co ten foton vlastně dělá. Každá představa vede na spory a paradoxy. Dokud nedopadne do detektoru, tak prostě nemůžeme nic vědět.

Offline

 

Zápatí

Powered by PunBB
© Copyright 2002–2005 Rickard Andersson