
Ahoj, mám problém s pochopením, kdy můžu použít ekvivalence u limit a kdy ne. Třeba u příkladu:
, kde a je reálný parametr
. Tady
nejde k minus nekonečnu, takže to nemůžu použít, že?
Offline
↑ zuzaproch5:
Ahoj.
Čemu říkáš "ekvivalence u limit " ?
Limita, kterou uvádíš, není tak obtížná, abychom k jejímu výpočtu museli používat nějakých rafinovaných technik:
čitatel zlomku je vždy v intervalu [-2, 0], jmenovatel jde k plus nekonečnu, takže ... ?.
Offline

↑ Rumburak:
Takže limita je nula :-). Ekvivalencemi myslím tohle:
,
u minus nekonečna,
u nuly z prava,
u nekonečna.
Už mi bylo vysvětleno, jak se to s nima má, když jsou ty ekvivalence u 0 nebo nekonečna... Tak k nule nebo k nekonečnu nemá jít ta limita , ale to x, když to k tomu nejde, tak ekvivalenci nemůžu použít. chápu to správně nebo mě prosím opravte
Offline
↑ zuzaproch5:
Jasně, díky.
Ku tvému původnímu dotazu ohledně použití asymptotiky při výpočtu limity
:
Problém je, myslím, s limitou čitatele, o níž je obtížné rozhodnout obecně. Například pro
celé neexistuje.
Příslušná věta, jejíž důkaz není těžký, říká ("samozřejmé" předpoklady o funkcích
vynechávám):
Je-li
, potom
(1)
,
pakliže některá z limit v rovnosti (1) existuje.
Rovnost (1) by se dala zobecnit na
(je to celkmem zřejmé) a v tom spočívá
význam uvedené věty při počítání některých limit.
Offline