Skrytý text:Nejprve formulujeme tvrzení T1 (pohybujeme se v přirozených číslech):
Uvažujme pro pevné m množiny M(t) čísel t+1 až t+m kolik násobků pevného čísla p obsahuje mna M(t) (tento počet násobků označme nas(t)).
Mějte M(t1) a M(t2). Pokud je t1 násobek p, pak nas(t1) <= nas(t2). Tvrzení T2: Pokud navíc t1+m není násobek p a t2+1 nebo t2+m je násobek p, pak nas(t1) <= 1 + nas(t2) (dokonce nasatne rovnost).
Důkaz ponechávám jako cvičení. :-)
Nyní přejdeme k vlastnímu problému:
Označme

,

,

,

,
(zaměnil jsem sumu za součin a opravil definici
, která dříve zněla
)kde

jsou prvočísla
potom gcd(n,m)/n=1/h a zkoumáme výraz

.
Prvočísla, která se nevyskytují v h se "zkrátí" ze jmenovatele (

je celé číslo). Zabývejme se tedy jen těmi prvočísly

, které se vyskytují v h
(v alespoň první mocnině - pro ně ovšem již předchozí vztah
platí a tedy celou níže uvedenou úvahu není nutno měnit) a ukážeme, že se také "zkrátí" a zmizí ze jmenovatele celého výrazu.
Po roznásobení výrazu

dostaneme: X=n(n-1)...(n-m+1)/(m!).
Hledejme mocniny a,b které má prvočíslo

ve jmenovateli a čitateli výrazu X (mocnina je tedy tvaru

a

).

(pro nějaké konečné K). Každý j-tý člen sumy vyjadřuje příspěvek

-tých mocnin do výsledného exponentu.
Libovolný násobek

se v čitateli X vyskytuje nejméně tak často jako ve jmenovateli (to říká tvrzení T1 použité na

a T(0) a T(n-m)). Avšak pro

, které se nachází v h, kde j je mezi

a

jsou splněny předpoklady T2 a těchto j je přesně

. Tedy b >= a +

. Tedy mocnina

v čítateli a jmenovateli X má tvar

a

, kde d je nezáporné celé. Mocnina

v h je

, tedy po "vykrácení" zůstane pouze v čitateli mocnina

.
Tento postup lze použít na všechna prvočísla, ze kterých se skládá h, čímž získáme celé číslo.