Skrytý text:Nejprve formulujeme tvrzení T1 (pohybujeme se v přirozených číslech):
Uvažujme pro pevné m množiny M(t) čísel t+1 až t+m kolik násobků pevného čísla p obsahuje mna M(t) (tento počet násobků označme nas(t)).
Mějte M(t1) a M(t2). Pokud je t1 násobek p, pak nas(t1) <= nas(t2). Tvrzení T2: Pokud navíc t1+m není násobek p a t2+1 nebo t2+m je násobek p, pak nas(t1) <= 1 + nas(t2) (dokonce nasatne rovnost).
Důkaz ponechávám jako cvičení. :-)
Nyní přejdeme k vlastnímu problému:
Označme
,
,
,
,
(zaměnil jsem sumu za součin a opravil definici , která dříve zněla )kde
jsou prvočísla
potom gcd(n,m)/n=1/h a zkoumáme výraz
.
Prvočísla, která se nevyskytují v h se "zkrátí" ze jmenovatele (
je celé číslo). Zabývejme se tedy jen těmi prvočísly
, které se vyskytují v h
(v alespoň první mocnině - pro ně ovšem již předchozí vztah platí a tedy celou níže uvedenou úvahu není nutno měnit) a ukážeme, že se také "zkrátí" a zmizí ze jmenovatele celého výrazu.
Po roznásobení výrazu
dostaneme: X=n(n-1)...(n-m+1)/(m!).
Hledejme mocniny a,b které má prvočíslo
ve jmenovateli a čitateli výrazu X (mocnina je tedy tvaru
a
).
(pro nějaké konečné K). Každý j-tý člen sumy vyjadřuje příspěvek
-tých mocnin do výsledného exponentu.
Libovolný násobek
se v čitateli X vyskytuje nejméně tak často jako ve jmenovateli (to říká tvrzení T1 použité na
a T(0) a T(n-m)). Avšak pro
, které se nachází v h, kde j je mezi
a
jsou splněny předpoklady T2 a těchto j je přesně
. Tedy b >= a +
. Tedy mocnina
v čítateli a jmenovateli X má tvar
a
, kde d je nezáporné celé. Mocnina
v h je
, tedy po "vykrácení" zůstane pouze v čitateli mocnina
.
Tento postup lze použít na všechna prvočísla, ze kterých se skládá h, čímž získáme celé číslo.