Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Tvrzení 1
Pro prvek z algebry označme počet uspořádaných dvojic () takových, že . Jestliže je algebra isomorfní s algebrou a je isomorfismus algeber, pak platí ( je definována jako , jen působí na algebře ).
Důkaz Tvrzení 1
Tvrzení bude dokázáno, pokud najdeme bijektivní zobrazení (označme ho g) mezi všemi dvojicemi takovými, že a mezi všemi dvojicemi takovými, že . Ukažme, že je takovým zobrazením, tedy že obrazy splňují požadovanou podmínku, g je prosté a na.
Obrazy splňují požadovanou podmínku, protože platí .
je prosté zobrazení, protože f je prosté zobrazení.
je na, protože pro každou dvojici platí , má tedy svůj vzor .
____________________________________
Teď se vraťme k našim algebrám , kde je nerostoucí posloupnost. Asi nemusím nějak více rozvádět, že pro platí (protože ) a že pro žádný jiný prvek rovnost neplatí. Isomorfismus tedy podle Tvrzení 1 musí splňovat .
Tvrzení 2
Pro a , platí .
Důkaz Tvrzení 2
Jestliže chceme posloupnost rozložit na součet dvou posloupností , musí pro každý prvek posloupnosti platit . Posloupnosti a jsou z algebry , platí proto a . Můžeme volit , to je celkem voleb. Takto můžeme volit rozklady nezávisle pro všechny . Počet rozkladů je proto .
____________________________________
Platí a tedy , přepsáno pomocí Tvrzení 2
(Provedl jsem posunutí a navíc vyloučil případ , protože je triviální a nic neříká.)
Mějme pevně dány posloupnosti a . Musí existovat číslo takové, že a pro . Nekonečný součin (který ale byl vždy dobře definovaný, protože se od jistého i násobily jen jedničky) můžeme přepsat
Na levé straně máme polynom v a ten se rovná nule. Kdyby všechny koeficienty polynomu nebyly nulové, tak by to znamenalo, že máme polynom konečného nenulového řádu, který má nekonečně mnoho kořenů, což je evidentní spor. Každý koeficient tedy musí být nulový. Dostáváme tak sadu rovnic
To je velké omezení, posloupnosti , které nesplňují každou z uvedených rovností, nemohou vytvořit isomorfní algebry . Je možné, že soustava rovnic dokonce implikuje , tak daleko jsem se ještě nedostal.
(Trochu mě tento příspěvek vyčerpal, tak se mi ho teď nechce moc důkladně kontrolovat, omluvte prosím případné chyby :-) ).
Offline
Dokončení důkazu:
Sestavme polynom
Jeho kořeny jsou podle Vietových vzorců čísla . Polynom
má však úplně stejné koeficienty, proto má také stejné kořeny. Množina všech a množina všech jsou proto shodné až na permutaci, která nás však nezajímá, protože a jsou neklesající posloupnosti. Máme tedy výsledek .
Tím je vše dokončeno a pro daná čísla a z původního zadání už umíme rozhodnout, zda jsou a isomorfní.
Teď jen doufám, že jsem nikde neudělal hloupou chybu. Důkaz je to o dost komplikovanější než ten chybný z odpoledne :-).
Offline
↑ Pavel Brožek:
Ahoj. Bohužel jsem včera z časových důvodů nestíhal sledovat toto vlákno - a jestli to chápu dobře, tak úloha by měla být vyřešena. Můžeš mi prosím poslat odkaz na příspěvek v tomto vláknu, který charakterizuje ekvivalentní podmínku, kdy jsou struktury mN a nN ekvivalentní? Děkuji.
Offline
↑ check_drummer:
Ahoj, ano, pokud jsem se nikde nezmýlil, tak je to vyřešené (ale možná má smysl hledat jednodušší řešení, protože to moje je poměrně zdlouhavé). ↑↑ Tady: je popsané, kdy jsou algebry isomofrní. Ukázalo se, že v ostatních případech algebry isomorfní nejsou.
Offline
Ahoj.
Zatím jsem vás nedohonila ve vašich důkazech a myšlenkách, ještě jsem na to od té doby neměla klid. Takže to, co dále budu psát bude asi nadbytečné. Úloha je již vyřešená a pochybuju, že to jsou nové objevy. Možná to později editem odstraním.
Kde je odlišnost struktury 2N a 4N? Už jsme na to narazili předtím. 4^3 = 8^2, coz je zajimave. Kdybychom hledali izomorfismus z 4N do 2N, tak musime priradit ctyrce cislo, ktere neni delitelne 4 a zaroven jeho treti mocnina se da napsat jako druha mocnina nejakeho cisla z 2N, neboli priradit takove cislo 2n, kde 2 nedeli n, ze je z 2N. Takove ale neni. je iracionalni. Pamatuju si, ze nam ctyrka a osmicka delaly problemy.
EDIT:
PRIPOMINKA
Buď nerostoucí psl., prislusna algebra. jako v Tvrzeni 1.
Tvrdí se, že jediný prvek algebry , ktery splnuje rovnost je . To neni pravda. Pokud "delka" posloupnosti (pocet nenulovych clenu) je , posloupnost je nulova vsude az na i-te misto, kde ma jednicku, pak , je-li a . Nebo nechapu text za Tvrzenim 1.
edit: Výše není pravda. Omyl.
EDIT:
Navržené značení a ideje usnadní důkaz toho, že , kde je prvocislo a :
Offline
Takže to vypadá, že ten důkaz bohužel padá ne? I kdyby ano, mohou být užitečné jeho mezivýsledky.
Edit: Nesmysl. Tento příspěvek je chybný.
Offline
Ahoj,
Andrejka3 napsal(a):
EDIT:
PRIPOMINKA
Buď nerostoucí psl., prislusna algebra. jako v Tvrzeni 1.
Tvrdí se, že jediný prvek algebry , ktery splnuje rovnost je . To neni pravda. Pokud "delka" posloupnosti (pocet nenulovych clenu) je , posloupnost je nulova vsude az na i-te misto, kde ma jednicku, pak , je-li a . Nebo nechapu text za Tvrzenim 1.
Prvek se dá podle mě rozložit třemi způsoby:
takže . Nebo mi něco uniká?
Dále jsem tvůj příspěvek nečetl, tak se ke zbytku vyjádřím ještě později.
Offline
↑ Pavel Brožek:
Děkuji.
Dám pryč mystifikující přídavná jména kolem Tvého důkazu.
Offline
↑ Andrejka3:
Co prosím znamená značení ? Nikdy jsem se s ním asi nesetkal a z kontextu mi to není jasné.
Offline
↑ Pavel Brožek:
Množinový rozdíl dvou množin. První je nosič algebry. Druhou množinou je obraz binární operace + všech dvojic všech prvků z nosiče algebry, "image +"
Písmo by nemělo být dvojité, protože se jedná o nosiče algeber - množiny a ne algebry.
Offline
↑ Andrejka3:
Díky, už rozumím. Prošel jsem si už celý ↑ příspěvek: a zdá se mi, že je tam vše v pořádku :-).
Offline
↑ Pavel Brožek:
Casem mozna neco dodam do prispevku vyse, kde jsem psala nejake specialni situace.
Offline
Dnes jsem o tom přemýšlel a pokud jsou mé následující úvahy správné, je situace velmi jednoduchá - až se skoro divím. :-) Takže budu rád, když najdete v těch úvahách nějaký problém. :-)
Tedy - myšlenka je následující (všechny algebry jsou s "klasickou" operací násobení): mějme izomorfismus f z na . Sestrojíme izomorfismus g z na . Tímto izomorfismem je (což se snadno ověří).
O f lze odvodit, že platí f(m)=n a z toho plyne, že a tedy
(1).
Ovšem všechny izomorfismy h z na splňují:
a) h(1)=1
b) , kde a jsou prvočísla (pro různá i různá)
c) tedy pro je
Z bodu c) a bodu (1) už hned plyne, že je-li m tvaru , je n tvaru , což jsme chtěli ukázat.
Offline
Andrejka3 napsal(a):
4^3 = 8^2, coz je zajimave. Kdybychom hledali izomorfismus z 4N do 2N, tak musime priradit ctyrce cislo, ktere neni delitelne 4 a zaroven jeho treti mocnina se da napsat jako druha mocnina nejakeho cisla z 2N, neboli priradit takove cislo 2n, kde 2 nedeli n, ze je z 2N. Takove ale neni. je iracionalni. Pamatuju si, ze nam ctyrka a osmicka delaly problemy.
Ahoj, asi už mi to nemyslí - proč číslo přiřazené čtyřce není dělitelné 4?
A proč jeho třetí mocninu lze napsat jako druhou mocninu nějakého čísla z 2N?
Děkuji.
Já myslím, že musí platit f(4)=2 - nebo ne? Obecně f(m)=n...
Offline
↑ check_drummer:
Overuji homomorfismus:
a zde je problem. Co kdyz ?
Offline
↑ check_drummer:
Mame izomorfismus . Je-li , pak
proč číslo přiřazené čtyřce není dělitelné 4?
Protoze kdyby bylo, pak lze napsat jako 2*2*a. Pak by diky inverznimu izomorfismu bylo , tedy existuji dva prvky z 4N takove, ze jejich soucin je 4. Ale to neni mozne, protoze oba cinitele jsou z 4N, tedy jejich soucin je aspon 16.
Já myslím, že musí platit f(4)=2 - nebo ne? Obecně f(m)=n...
Ano, ale tehdy mi to jeste nedoslo. Vlastne diky poznamce za Tvrzeni 1 na str 3 to plati.
Offline
↑ Andrejka3:
Pokud y není dělitelné m, tak nemůžeš psát . Vztah požadujeme jen pro z dané algebry.
↑ check_drummer:
Přiznám se, že se mi také nedaří snadno ověřit, že je homomorfismus.
Offline
↑ Pavel Brožek:
Bohuzel. Dabelsky napad to byl, ale homomorfismus to nemuze.
Edit: Ach jo, radeji zpomalim.
Neumim overit, ze to je homomorfismus.
Offline
↑ Andrejka3:
Proč to nemůže být homomorfismus?
Offline
↑ Pavel Brožek:
Předpokládám, že f(m)=n, což jsem si myslel, že musí platit, ale teď mě bohužel nenapadá argument, proč. Ale pokud to platí, tak máme:
f(m.a.m.b)/n^2=f(m).f(m.a.b)/n^2=f(m.a.b)/n=g(a.b)
a také
f(m.a.m.b)/n^2=f(ma)/n.f(mb)/n=g(a).g(b).
tj. g(a.b)=g(a).g(b)
Offline
↑ check_drummer:
Tak doufám že se nepletu. Všechno jsem zapsala a chybu tam žádnou nevidím.
Smekám!
EDIT:
Skutečně, kolega už ukázal, že ve svem dukazu na str 3 v textu za Tvrzeni 1.
V algebre mN je jediny prvek, ktery lze zapsat jako soucin dvou cisel z algebry prave jednim zpusobem a to . Diky teto vyjimecnosti se musi na sebe tyto prvky zobrazovat.
Offline
↑ check_drummer:
Opravdu nádherné. Tvůj důkaz vlastně dává i jednoduchý návod, jak isomorfismus sestrojit, když to jde – stačí obrátit vztah na , g už si pak můžeme snadno zvolit.
Offline
Já také děkuji, tohle téma mě opravdu bavilo – tolik zvratů při řešení tak jednoduše zadaného problému… :-)
Offline
Také děkuji za spolupráci při řešení tohoto velmi zajímavého problému - myslím, že by si tohle téma zasloužilo přesun do Zajímavých aspoň in memoriam. :-)
Jinak jsem se ještě zamyslel nad tím, proč f(m)=n. Tak to schválně napíšu a pak se podívám. :-)
Nechť je f(m)=i.n a f(j.m)=n pro nějaká i,j. Pak je:
n.n=f(j.m).f(j.m)=f(j.m.j.m)=f(m.m.j.j)=f(m).f(m.j.j)=i.n.f(m.j.j).
Tj. porovnáme členy zcela vlevo a vpravo:
n/i=f(m.j.j). Ovšem n je nejmenší hodnota funkce f, tedy musí být i=1, tedy
f(m.j.j)=n. Ovšem j je prostá - a je i f(m.j)=n a tedy musí platit m.j=m.j.j, tj. j=1.
Celkem tedy máme:
f(m)=n (ten poslední krok s j jsme si vlastně už mohli odpustit)
Offline