Nevíte-li si rady s jakýmkoliv matematickým problémem, toto místo je pro vás jako dělané.
Nástěnka
❗22. 8. 2021 (L) Přecházíme zpět na doménu forum.matweb.cz!
❗04.11.2016 (Jel.) Čtete, prosím, před vložení dotazu, děkuji!
❗23.10.2013 (Jel.) Zkuste před zadáním dotazu použít některý z online-nástrojů, konzultovat použití můžete v sekci CAS.
Nejste přihlášen(a). Přihlásit
Zdravím,
narazil jsem na větu (v učebnici pana Krynického): je vektorový součinu vektorů u a v, které svírají nenulový úhel alfa, když k vektoru v přičtem "k"-násobek vektoru u, jejich vektorový součin se nezmění (nezmění se absolutní hodnota u x v =obsah rovnoběžníku určeného u v )
Jenomže trápí mne myšlenka limitního případu kdy "k" jde k nekonečnu,potom limita sinu alfa=0, takže i alfa=0, a potom i obsah "rovnoběžníku" by měl jít k 0... čož už je rozpor touto větou..
Chtěl bych se teda zeptat, jestli je taková myšlenka vůbec zprávná?
Popřípadě, jak se stím má člověk srovnat, nešla by teda takováto definice o přičítání "k"-násobku nějak upravit?
Děkuju.
Offline

↑ TomF:
Zdravím,
ta věta je v pořádku, protože funguje pro k z oboru reálných čísel. Takže jen tak dosadit nekonečno nejde.
Až budete ve škole probírat posloupnosti a jejich limity, tam se trochu s nekonečnem seznámíte a uvidíte, jak s ním pracovat alespoň zčásti).
Offline
Zdravím taktéž.
Uvažovaný limitní proces není ve sporu s tou větou, protože - čtu-li správně - hovoří se v ní o vektorech
svírajících nenulový úhlel .
Vezměme rovnoběžníky
, jejichž sousedními stranami jsou vektory
umístěné např. v počátku soustavy souřadnic.
Pro
můžeme počítat limity velikostí jejich úhlů, stran, obsahů (protože jde o čísla), ale žádný "limitní rovnoběžník s nekonečnou
délkou strany a nulovým úhlem" neexistuje. To, co limitní úvahou vznikne, není už rovnoběžník a stranu "nekonečné délky" nelze
pokládat za vektor.
Offline
↑ thriller:
Tu limitu počítat můžeme, dokonce vyjde celkem pěkně:
,
ale nemůžeme ji interpretovat jako obsah "limitního obrazce".
Offline
Moc všem děkuji, ani mi tak nešlo o korektnost té věty:), ale obecně i třeba o to jak vnímat vzoreček pro obsah rovnoběžníků - nějak jsem se nemohl vypořádat s porovnáním situace kdy obsah čtverce, jakož-to ideálního rovnoběžníku pro max obsah, by byl stejný, jako obsah rovnoběžníku, který by měl výšku a 2 strany stejné, jako ten čtverec, ale další dvě strany by byly "nesmírně dlouhé", čímž by se dostávaly hodně blízko k sobě (když teda pominu případ, kdy by šly k nekonečnu a nešlo by mluvit o obrazci), tak se mi zkrátka pořád zdálo, že by takový rovnoběžník musel mít obsah "o něco málo menší" než čtverec...
Offline
↑ TomF:
Představ si ty rovnoběžníky v rovině. Vezměmě tam vektory

a body
.
Potom
,
, takže čtyřúhelník
je rovnoběžník.
Jestliže za jeho základnu vezmeme stranu
, jejíž velikost je 1, potom příslušná výška (vzálenost rovnoběžek
) je rovněž 1,
takže i obsah rovnoběžníka
je 1 , a to při libovolném
.
Offline
↑ Rumburak:
Ještě jednou děkuju,
asi mi teda bude stačit myšlenka, že když se rovnoběžky
a
přiblíží na tolik, že nejde mluvit o obsahu, nejde mluvit ani o čtyřůhelníku, čímž je to zbytečné...
Offline
↑ TomF:
Nene. Pokud číslo
je ještě konečné, i kdyby bylo jakkoliv velké, stále půjde o rovnoběžník (rovnoběžky o parametrických rovnicích
,
sice budou mít velmi málou vzdálenost, ale pořád ještě kladnou) .
Zde jde o to, že limitním přechodem velmi často dochází ke změně kvality. Ukažme několik dalších příkladů:
1) Posloupnost sestavená pouze z (konečných) kladných čísel může konvergovat k
nebo
, což už nejsou konečná kladná čísla.
2) Posloupnost sestavená pouze z racionálních čísel může konvergovat k iracionálnímu číslu, stejnětak i opačně.
3) Posloupnost kvadratických funkcí
konverguje k lineární funkci
.
4) Uvažujme kružnici
a do ní vepsané pravidelné
-úhelníky
, jejichž hranicemi jsou uzavřené lomené čáry
.
Pro
rostoucí nade všechny meze přechází
v kružnici
, která už není lomenou čarou.
Konec konců obdobně je tomu i v přírodě: limitou živata je smrt .
Offline
↑ Rumburak:
Jojo. Omlouvám se, měl jsem to napsat jinak - namísto "že se přiblíží na tolik, že nejde mluvit o čtyřúhelníku" jsem měl rovnou napsat, že
nebude konečné.
Že členy jako
se stávají zanedbatelné při vysokých
, nebo to s tou kružnicí, je mi vcelku jasné. Celý problém byl asi v tom, že jsem si myslel, že k oné změně kvality "by mělo mírně docházet už" před limitniím případem v situaci, která se mu přiližuje. Chyba bude zřejmě v tom, že učebnici posloupností a řad, kde se toto řeší, jsem si za den přečet, vyřešil pár příkladů a toť bylo vše... ještě se tam budu muset podívat :D
Tak děkuju za objasnění a za ten čas... Označil bych to jako vyřešené, ale nevím jak?
Jinak, tou poslední větou je to krásně uzavřené, pěkné...
Offline
↑ TomF:
Aby závěr nebyl tak chmurný jako v mém posledním příspěvku :-), ještě doplním pár poznámek.
Na ty limitní přechody měnící kvalitu se můžeme dívat buďto z pohledu "praktického" nebo z pohledu ryze matematického,
což není totéž.
Když do kružnice
o poloměru 5 cm bude vepsán pravidelný tisíciúhelník, tak jeho hranici
od kružnice
patrně
pouhým okem vůbec nerozeznáme a z "praktického" pohledu ji můžeme s kružnicí
ztotožnit. Avšak z matematického pohledu
je
stále ještě lomenou čarou skládající se z úseček, v jejichž styčných bodech např. není definován tečný vektor,
zatímco u kružnice
je tomu jinak. Z matematického pohledu je přechod od lomené čáry
k
pouze kvantitativní -
dílčích úseček, z nichž je lomená čára složena, je jen více a jsou kratší.
Že parabola o rovnici
se ještě i "dosti daleko" od bodu
bude málo lišit od přímky
,
je v matematice rovněž považováno ještě za změnu kvantitativní a nikoliv kvalitativní - stále jde o parabolu v plném slova smyslu -
má nějaké ohnisko a nějakou řídicí přmku a nepřestává platit, že
, od paraboly
se liší m.j. tím, že interval, na němž se "blízko přimyká" k ose x, je delší.
Technici mívají někdy sklon nechat se strhnout "praktickou" stránkou věci - v matematice to ale bývá chyba.
Offline