
↑ MaxDJs:
V podobnych rovnicich je prvnim krokem mit plan. Obecne bych plan nastinil tak, ze chceme ziskat jen jeden typ argumentu. V tomto pripade tedy vse prevest na argument
, nebo vse prevest na argument
. Pokracovanim planu je, ze chceme vse vyjadrit pomoci jedine funkce, zde vse pomoci
, nebo vse pomoci nebo
. Cely plan smeruje k tomu, ze vysledkem bude rovnice obsahujici jen jeden "objekt" a doufame, ze vznikla rovnice bude (vzhledem k tomuto objektu) jednoducha (treba kvadraticka).
Zde bych plan zvolil tak, ze pouzivany argument bude
, tedy
Pokracovanim planu je, ze pouzivanou funkci bude (treba)
, tedy
Poslednim krokem tedy je, ze jsme dostali relativne jednoduchou rovnici pro objekt 
Je jasne, jak ulohu doresit a proc volime takovou strategii?
Omlouvam se za vstup, zacal jsem psat drive nez tady byly predchozi prispevky a ted se mi zda, ze by to mohla byt odpoved na MaxDJsovu otazku.
Offline
↑ MaxDJs:
Ještě doplnění proč je jeden způsob lepší než druhý.
To co navrhuje ↑ rleg: není optimální postup, protože během něj umocňuje rovnici na druhou a to je NEEKVIVALENTNÍ úprava a na konci výpočtu proto musí udělat zkoušku. A to bývá u goniometrických rovnic nepříjemná záležitost.
To co navrhuje ↑ nejsem_tonda: je mnohem lepší, protože jeho úpravy jsou EKVIVALENTNÍ a zkoušku nemusíš dělat (pokud jsi si jistý, že neděláš numerické chyby)
Offline