Matematické Fórum

Já jsem k tomu došel přes učebnici kvantové fyziky (SŠ; chování elektronů v omezeném prostoru, jejich energetické stavy, tvorba atomů...). Mě z toho vyplynulo, že částice je stabilní, pokud se nachází ve stavu s nejmenší energií a napadly mě tyhle otázky... Co teda dělám špatně, jak můžu vysvětlit ty otázky?

↑ zdenek1:
Za ty termíny se omlouvám, neznám je přesně...

přiznám se, že nevím, co je to " radikální atom"

Tím jsem myslel atom (nejlépe samotný, netvořící molekulu) s volným nepárovým elektronem.

Energie tedy přísluší soustavě kation - elektron

Takže nemůžu vzít volný radikál (to je asi správný termín), jeho kation a porovnat energie jejich valenčních elektronů, a podle toho určit částici s větší a menší energií?

Kdo má větší energii? Ten anion?
A "energie atomu v kovalentní vazbě" je trochu zvláštní pojem. Energii má ta vazba (zase celý systém, ne jedna jeho část).

Můžu teda určit energii valenčních elektronů aniontu a energii valenčních elektronů toho stejného atomu, tvořícího kovalentní vazbu (se záporným oxidačním číslem a včetně elektronů tvořících chemickou vazbu), a podle hodnot určit částici s větší energií?

EDIT: Hodnoty energií určit součtem energií valenčních elektronů, aby nedošlo k (ještě většímu xD) nedorozumění.

Při disociaci iontových molekul se ale musí energie dodat, tedy atomy v iontové molekule musí mít menší energii.

Snížení energie v iontové molekule je dáno vztahem:



Jde vysvětlit menší energie těch atomů v iontové molekule nějakou změnou v jejich elektronovém obalu? Změnou kvantových stavů elektronů v elektronovém obalu? Nebo už vážně píšu nesmysly? xd

↑ stereo-total-music:Ahoj, doporučujem Ti pojem väčšia a menšia energia v týchto prípadoch pretransformovať do modelu  atomu vodíka.
===============================
Ten nech je napr. v 1.kvant. stave n=1.  Prijatím fotónu (energie) prejde do vyššieho kvant. stavu. napr. n= 42.

Prijatá energia je však akumulovaná v takomto vyššom kvantovom a energetickom stave.

A môže sa "vypariť" v rovnakom množstve v akom bola dodaná, s tým, že sa atóm H dostane naspäť do n=1. ( zachovanie energie)

Pravdepodobnosť výskytu elektrónu v okolí jadra sa tiež mení od prijatej energie ( pri 13,6eV sa disociuje úplne na proton a elektron.)

Alchymista:
Prijatím energie atóm "bobtná" až sa roztrhne.
A opačne.

A obidve častice sú stabilné a idú si vesmírom kde ich pole zavedie.

A aký má zmysel sa pýtať čo má väčšiu energiu či takto vzniknutý protón alebo elektrón. To sú už kvalitatívne iné jedince.



Skús sa pozrieť na to cez takúto optiku.

Zdravím.
Přijde mi trochu naprd ukazovat reaktivitu iontů na takových věcech, jakými jsou NaCl v plynném stavu. Kdy to potkáš. Empiricky vyplývá, ze jaksi sodík a chlor jsou dost reaktivní, kdežto sůl moc ne. Pro studium těchto věci bych doporučil spíš Latimerovy diagramy.
A k rozpouštění: není rozpouštědlo jako rozpouštědlo. Důležité jsou i další faktory, protonace, solvatace...některé iontové látky při rozpouštění vydávají teplo. (Třeba kyseliny nebo hydroxidy.
Můj pohled je čistě chemický, tak se na mě, fyzikove , nedivejte spatra.

↑ stereo-total-music:
To si tak říkám, ze by mohla byt užitečná i teorie tvrdosti/ mekkosti iontů...